William Shakespeare – Hamlet
Zařazení autora:
Pokřtěn 26. Dubna 1564 - zemřel 23. dubna 1616
Narodil se 26. dubna 1564 ve Stratfordu nad Avonou a zemřel 23. dubna 1616 ve Stratfordu nad Avonou. Byl to největší anglický i světový dramatik, básník a herec. Otec rukavičkář. O jeho mládí není známo mnoho podrobností. Studoval gymnázium, v 19 letech se oženil o osm let starší ženou Anne Hatway. 3 děti. 1585 se připojil ke kočovným divadelníkům, dostal se s nimi do Londýna. Stal se spolumajitelem divadla Globe (kruhovité divadlo bez opon a kulis, divadlo mělo těsný kontakt s lidmi). V roce 1613 divadlo vyhořelo a Shakespeare se odstěhoval do svého rodiště, přestal psát svoje dramata.
Nejlepší autor vrcholného období renesance. Anglický básník, dramatik, klíčová postava evropského dramatu. Dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl. Jeho hry byly přeloženy snad do všech jazyků. Věnoval se i herectví. Spisovatel v Londýně, hry se hrály na dvoře královny Alžběta I.
Autorova období:
- Období - do roku 1600. Spíše komedie, kde vítězí láska a spravedlnost. Renesanční optimismus.
Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Romeo a Julie
- Období: Po roce 1600, tragédie, Král Lear, Mackbeth
- Období - od roku 1609, konec života, romantické hry a pohádky
Bouře, Zimní pohádka
Období renesance:
Rozvíjí se v Itálii na konci 14. Století - poč. 17 stol.
Vrací se k antickým ideálům, důrazu na člověka, užívání si života na zemi, vzdělání a individualitě
Změn v žánrech - villonské balady, dialogy, dopisy, eseje, novely, velké romány, sonety
Prosazování národních jazyků + latina
Vznikají nové vědní obory - chemie, fyzika, botanika, anatomie
Doba velkého rozvoje, změn, objevů a vynálezů. Roste touha po vědění
1492 - objevení Ameriky
1519 - obeplutí Země
První lékařské pitvy, vynález knihtisku (1450)
Ostatní autoři:
Francesco Petrarca - sonety Lauře
Giovanni Boccacio - Itálie, Dekameron
Lope de Vega - Zahradníkův pes, Ovčí pramen
Dante Alighieri - Itálie, Božská komedie - 3. části Peklo, Očistec, Ráj
Francois Villon - Francie, Odkaz (malý testament), Závěť
Miguel de Cervates y Saavedra - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
Zařazení díla: 1601, dodnes slouží jako inspirace pro celou škálu světových autorů.
Druh: Drama
Žánr: Tragédie
Při jejím psaní čerpal Shakespeare ze skandinávské legendy o jutském princi Amletovi. Do češtiny Hamleta jako první přeložil Karel Ignác Thám, dnes jsou nejpoužívanější překlady E. A. Saudka, Martina Hilského a Jiřího Joska.
Z celého díla zanechají ve čtenáři (divákovi) největší dojem Hamletovy úvahy nad životem a jeho významem. Hamletovi připadá život jako sled všelijakých útrap, příkoří a nespravedlností, která musí člověk bez zjevného důvodu snášet. Vůbec si ho neváží, od sebevraždy ho odrazuje jen touha po pomstě a víra. Ve svých myšlenkách také naráží na to, že neexistuje žádná absolutní pravda ani dobro a zlo. Celkově působí jako rozervaný člověk, jehož přílišná touha po pomstě a odtržení od reality a praktik královského dvora dohnala k neuváženým činům a skončila jeho smrtí. Podobně dopadl Laertes, jenž měl však pádnější důvod pro svůj hněv. Stejně tak se i všechny ostatní hlavní postavy vyznačují propracovanou psychologickou stránkou, která brání jednoznačně označit jejich jednání za dobré, nebo špatné. Člověk si tak akorát může všímat jednotlivých špatných vlastností, které postava vykazuje, a snažit se vzít si ponaučení z jejich důsledků na jednání té dané postavy.
HLAVNÍ POSTAVY:
Hamlet - dánský princ, syn Gertrudy; po otcově smrti je
velmi zasmušilý a odtažitý, schovává se před okolním světem; chce se pomstít
strýci Claudiovi za vraždu svého otce a předstírá šílenství, aby nebyl odhalen;
v tomto stavu se zdá, že mluví z cesty, ale často používá trefné narážky,
kterým ostatní postavy nerozumí a považují ho za blázna; racionální Hamlet baží
po pomstě a přemítá o pomíjivosti a bezútěšnosti života, jelikož v něm nenalézá
žádný smysl
duch - bývalý Gertrudin manžel a král, princův otec, jménem taktéž
Hamlet; přichází za svým synem, aby mu vyjevil pravdu o své smrti a zapřísahá
ho, aby vykonal pomstu; zároveň ho však nabádá, ať nijak neubližuje matce
Claudius - Hamletův strýc, manžel Gertrudy, dánský král; zavraždil
svého bratra, avšak nemá hluboké výčitky svědomí; užívá si své nové pozice,
pořádá časté pitky; Gertrudu má rád, ale Hamlet se pro něj časem stává
nepohodlným a snaží se ho zbavit
Gertruda - manželka Claudia, matka Hamleta; po smrti předešlého
manžela truchlila jen krátce, v novém manželství je také spokojená; roztrpčuje
ji však Hamletův stav; později mu dává za pravdu, že nový sňatek byl unáhlený
Polonius - králův věrný rádce, otec Ofélie a Laerta; velmi
sebevědomý, až namyšlený starý muž, snaží se vypadat moudře; pomáhá králi s
hledáním příčiny Hamletova bláznovství, doplatí však na svou přílišnou
horlivost
Ofélie - dcera Polonia, Laertova sestra; milovala Hamleta, ale jeho
šílenství a pozdější odmítavost na ni měly neblahý vliv; po smrti svého otce
zešílela a utonula v řece
Laertes - Poloniův syn, Oféliin bratr; je poslušný svého otce,
touží se pomstít Hamletovi za jeho a Oféliinu smrt a spikne se proto s Claudiem
Horacio - Hamletův přítel a filosof; rozumný, rozvážný člověk,
ponechává si odstup; občas s Hamletem polemizuje a diskutuje s ním o jeho
světonázoru; v průběhu celé hry si zachovává neutrální postoj
OBSAH:
Příběh se odehrává na královském hradě Elsinor v Dánsku. Začíná ve chvíli, kdy se strážným v noci zjeví duch Hamletova otce a snaží se jim něco sdělit. Zpraví o tom Hamleta a tomu duch příští noc vyjeví pravdu o své smrti - Claudius mu ve spánku nalil do ucha jed a tím ho zavraždil. Hamlet slibuje, že ho pomstí. Začne předstírat šílenství a hledá způsob, jak usvědčit svého strýce z vraždy. Pomohou mu kočovní herci, kteří podle jeho instrukcí sehrají scénu, kde je král zabit jedem nalitým do ucha. Claudius nesnese pohled na zmíněnou scénu a tím se usvědčí. Hamlet jde poté za svou matkou, aby jí vysvětlil, jak se věci mají, a zabije přitom Polonia špehujícího za závěsem v domnění, že je to Claudius. Pro toho se Hamlet stává nepohodlným. Pošle ho tedy do Anglie, kde ho mají popravit. Mezitím se z Francie vrací Laertes a zjišťuje, že jeho otec je mrtvý a Ofélie zešílela. Hamlet zatím pozmění dopis pro anglického krále tak, že odsoudí k popravě své proradné bývalé spolužáky, kteří na něj měli na cestě dohlížet. Domů se vrací ve chvíli, kdy se koná pohřeb utonulé Ofélie. Laertes baží po pomstě a dohodne se proto s králem, že uspořádají šermířský zápas, v němž bude bojovat proti Hamletovi. Vezme si otrávený meč a král si připraví pohár s jedem. Z toho se však nedopatřením napije královna. Během rvačky při souboji si Laertes s Hamletem vymění meče, takže se zákeřným jedem otráví oba. Když Hamlet vidí, že je již vše ztraceno, probodne Claudia a nalije mu do hrdla otrávené víno, které zabilo královnu. V tutéž chvíli přichází na hrad Fortinbras norský král, jenž dostal svolení přejít přes dánské území kvůli válce s Polskem. Hamlet ve své poslední chvíli prosí Horacia, aby všem věrně vyprávěl jeho příběh a očistil tak jeho čest.
KOMPOZICE:
Hamlet je tragédie o pěti dějstvích napsaná blankversem, pětistopým nerýmovaným jambický veršem, který je typický pro všechna Shakespearova díla. Důležitou součástí jsou monology, v nichž se autor snaží sdělit divákovi své myšlenky, zatímco dialogy používá hlavně k posunu děje. Na rozdíl od svých předchůdců tak dává větší důraz na charakter postav. Děj posouvá velmi pomalu a často jakoby kličkuje (Hamlet měl několikrát možnost zabít Claudia, přesto to udělá až při souboji s Laertem), což umožňuje jednotlivým postavám naplno vyniknout. Hra je proto také tou nejdelší, kterou Shakespeare napsal - v originále má celkem 4042 veršů.
JAZYK:
Hamlet je napsán spisovným, vytříbeným jazykem, jehož uměleckost někdy i brání porozumění. Především v replikách prince Hamleta nalezneme mnoho básnických figur, jako jsou anafora, inverze slovosledu či asyndeton. Ve stavu předstíraného šílenství mluví ironicky, spíše až sarkasticky, používá mnoho metafor, slovních hříček a dvojsmyslů. Podobně řečnicky zdatné jsou i ostatní postavy, například Laertes, Ofélie a hlavně Claudius, jehož jazyk je stejně bohatý jako Hamletův a také velmi vznešený (používá pluralis majestatis). Za zmínku stojí i Polonius, jenž se vyjadřuje velmi okrasně a používá spoustu nadbytečných výrazů, aby oddálil své sdělení. Výjimku z pravidla tvoří hrobníci kopající hrob pro Ofélii. Jejich mluva je prostá, hrubá, s Hamletem mluví vyhýbavě a zchytrale.
O Shakespearovi je také známo, že ve svých hrách používal různé inovativní výrazy a neologismy, avšak ty v překladu nevyniknou.
Znaky Shakespearova dramatu:
- neomezenost látky, času, místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost,
přátelství)
- postavy ženy (nepodřízené) a lidové postavy (Juliina chůva)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou, lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, motivy řeckého bájesloví
- blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš