SYMBOLISMUS, DEKADENCE, IMPRESIONISMUS

SYMBOLISMUS

• Od slova symbol
• Každý myšlenkový systém nebo umělecký směr, který staví na symbolech a operuje s nimi jako se základními články nebo prostředky poznání nebo výrazu
• Poslední čtvrtina 19. stol. (v lit.)
• Původně francouzské básnické a umělecké hnutí
• Divergentní konstituované proudy v 80. letech 19. stol.
• Ovlivňuje poezii a z části i drama i prózu
• Básnický směr: předmluva Kantilény (1886) J. Moréas, který je i autorem manifestu S. (1886) spolu s G. Kahnem (zakladatel Revue Symbolisme)
• Verlaine, Mallarmé, Baudelaire, Rimbaud, (Poe, Wagnere)
• Spor s pozitivismem a naturalisme, v opozici k parnasismu (umění pro umění)
• "výraz krize evropské duchovní kultury a umění ve zvláštních podmínkách francouzské společnosti po porážce Pařížské komunity"
• První fáze: odvrat od společenských zápasů; v náboženství není jednotný
• Usiluje o syntézu všech sil a hodnot životních, vnější svět je pouze látkou uměleckého podobenství
• S. se snaží proniknout do základu bytí, touží po zidealizování, odhmotnění básnického umění
• Podle Mallarméa má básník skutečnost vyvolávat, nikoli pojmenovávat
• Výrazovým prostředkem poezie S. je náznak, s ním souvisí mnohoznačnost a ambivalentnost
• Sdílí citlivost s impresionismem; Zhudebnění poezie
• V próze a dramatu je S. jako reakce na naturalismus
• V Rusku (V. Solovjev, V. Brjusov, Z. Gippius, V. Ivanov, ...); V Rakousku (R. M. Rilke, H. von Hofmannsthal); V Anglii (W. B. Yeats, G: Russel,...); V USA (A. Lowellová, T. S: Eliot); Ve Španělsku (A. Machado, J. R. Jimenez,...); V Dánsku (G. Brandes), V Norsku (K. Hamsun), ...
• U nás po rozpadu České moderny
• U nás jeden z největších českých básníků - O. Březina, také i F. X. Šalda
• Zaměřeno na člověka
• Růžena Svobodová, Antonín Sova (Vybouřené smutky, Lyrické vteřiny duše), Otokar Březina (Tajemné dálky, Svítání na západě, Ruce),
• U nás jako podvojná reakce na Vrchlického parnasismus a na macharovský realismus, jako protiváha sovovského impresionismu a jako směr vyzdvihující básnickou obrazotvornost
• "Březinova symbolistická poezie učinila český jazyk vpravdě majestátním a velkolepým" (Nezval)

DEKADENCE

• Z fr. = úpadek
• Myšlenkový a umělecký proud v umění poslední čtvrtiny 19. stol. a začátku 20. stol
• Projevující se v závislosti na stagnaci buržoazní společnosti beznadějí, kultem výlučné individuality a citové přejemnělosti, odvrat od života, sblížení s hudbou a s malířstvím
• Příklon k iracionálním filozofiím a estetikám (Schopenhauer, Nietzsche) a zároveň i umělecká reakce na střízlivost naturalismu a popisnost pozitivismu
• Potlačuje postupy lit. založené na ději a pevné sémantické stavbě
• Roste obliba lyriky a rafinovaných styl. Technik (symbolika, eufonie, komplikovaná syntax a metaforika, cit pro odstín, precizní básnická forma)
• Náladovost, nervozita, halucinovaná fantazie, efektně znějící slovník má výrazy vzdálené všednímu životu (harfa, lilie, vůně, svatý, delikátní), exotická atmosféra (parfém, orgie), mystickoliturgické souvislosti (misál, modlitba, oltář)
• Díla vyznívají v pasivitu, melancholii, únavu, úzkosti a deprese člověka
• Předchůdci: Poe, Novalis, Baudelaire
• Představitelé: Huysmans, Verlaine, Mallarmé; časopis Le Décadent -> základ myšlenkového proudu, který podbarvil mnoho jiných uměl. směrů -> symbolismus, impresionismus, expresionismus, novoromantismus
• První skupinu českých dekadentů tvořili v 90. letech básníci J. Kvapil, O. Auředníček, J. Borecký
• Druhou fázi (lumírovský vliv) tvoří J. Karásek, A. Procházka, K. Hlaváček, dekadentní nálady pronikají i do děl A. Sovy, O. Březiny, a do próz R. Svobodové
• K nástupu dekadence u nás pomohl Julius Zeyer (Jan Maria Plojhar, Tři legendy o krucifixu)
• Články v Moderní revue (A. Procházka, Karásek)
• A Procházka - Glosa k dekadenci

IMPRESIONISMUS

• Z lat. = dojem; termín vznikl při diskuzi fr. Malířů r. 1858, rozšířil se na veřejnost jako posměšné označení, inspirované Monetovým obrazem "Imprese" - východ slunce
• Umělecký směr poslední třetiny 19. stol. a poč. 20. stol. vytvořený fr. Malíři (C. Monet, E. Manet, A. Renoir, C. Picasso, A. Sisley)
• Rozšířil se na hudbu (C. Debussy, J: Suk, V. Novák)
• Preference smyslových vjemů a počitků před intelektuálním přístupem ke skutečnosti
• Odpor k akademickému realismu; orientuje se na barevnou náladu
• Hlavním námětem se stává krajina ve své světelné proměnlivosti a prchavé neopakovatelnosti
• Typickými motivy jsou mlha, vlny, oblaka, kouř, vítr, třpyt sněhu, sluneční svit, pouliční ruch, taneční nebo artistická kreace
• Lyrika, próza, drama i literární věda
• Zaktualizoval eufonické a barevné prvky jazyka, vyzdvihl barevné asociace, náladovost,..
• Uvolnil kompoziční schémata, zvýraznil epizodní složky, lyrická líčení, fragmentárnost psychologických charakteristik, sukcesivnost dojmů a sugestivnost situací
• Výroky o světu hmotném vždy zároveň postihují svět vnitřní neboli podle Aniela "krajina je stav duše"
• Francie (P. Verlaine), Německo (H. von Hofmannsthal, Rilke), Rusko (J. F. Aněnskij, Balmont)
• V české poezii A. Sova (Květy intimních nálad), K. Hlaváček, J. z Wojkowicz
• Próza (Proust, Gide, Čechov)
• U nás V. Mrštík, R. Svobodová
• V dramatu (W. B. Yeats, J. Kvapil - Oblaka)
• V LK vycházela z předpokladu, že lit. dílo existuje výhradně v individuálních aktech vnímání nikoli objektivně - její stoupenci vydělovali kritiku z LV a za vlastní úkol kritika považovali popis jeho ryze individuálního "setkání" s dílem; zdůrazňovali úlohu kritické osobnosti, její senzibility a nevyhýbali se ani instinktivním, neverifikovatelným reakcím na hodnocené dílo
• Im. Metodu reprezentují: A. France, R. Doumic, J. Lemaitre