Obrození

• Slovník literární teorie: kulturní, národní a politické hnutí, formování novodobého českého národa (1770-1850). Ačkoliv vyrůstá z domácích tradic, je v celoevropském kontextu jednou ze složek procesu probouzejících se národních hnutí, který pramení už v renesanci i dříve a pro nějž je silným impulsem ideologie osvícenství a Velká francouzská revoluce. ČNO vstřebává z tohoto kontextu celou řadu prvků, v letech 1770-1805 v něm dominuje vliv osvícenství, od r. 1805 postupně vliv filozofie Herderovy, mimo jiné též v praktické aplikaci na národnostní problematiku u německého nacionalisty F. L. Jahna. Pozice O. je zpočátku velmi slabá, nositelem českého jazyka je venkovský a městský lid, o který se může opírat nepočetná inteligence. V police mohlo O. počítat s nespokojeností odnárodněné české šlechty. Literatura se stala jednou z klíčových složek procesu obrození. Aby mohla plnit svoji funkci ve formování moderního národa, musela se sama rozvinout a funkčně rozvrstvit. Tento problém souvisel s problémem zúženého komunikativního okruhu českého jazyka. Česky psaná literatura byla určena pro lidové čtenáře. Thámovci a Puchmajerovi se pokoušejí o vytvoření literatury pro vzdělanější publikum. Klasicismus jim ovšem staví překážky. Radikální řešení přináší tzv. jungmannovská generace (Jungmann, Palacký, Kollár, Šafařík, aj.) - vytvoření vysoké literatury i za cenu odmítnutí řady výsledků předchozí generace (generace Dobrovského) a i za cenu, že takové publikum neexistovalo. Opírali se o rozvinutější myšlenku slovanství, ve kterém byla nalezena svébytná hodnota, pokrevně příbuzná antická (řecká) kultura, zahrnující v sobě všechny hodnoty, která kdy evropské národy vytvořily. Důležitou roli sehrálo divadlo (česká představení v Nosticově, později Stavovském divadle a ve "vlasteneckém divadle" v Boudě aj - od 80. Let 18. století. - mělo charakter lidové podívané (rytířské hry, historické hry, frašky J. N. Štěpánka, později V. K. Klicpera). Jungmannovský program se však na divadle nemohl prosadit, divadlo má tedy do poloviny 19. stol. Před jungmannovské rysy. V mladé generaci (Mácha, Havlíček, Němcová, Erben. Aj.) touha po poznání skutečnosti - výlučnost Jungmannovského kulturního programu je postupně překonávána. V literárněhistorické periodizaci je proto považován konec 40. Let za dokončení procesu obrození. Řada ideologie obzvlášť od Jungmanna ovšem přesahuje až do konce 90. Let 19. stol.
• Příruční slovník české literatury: Vlastenecké, jazykové, kulturní hnutí. Jednalo se o všestranné sebeuvědomění národa, k němuž docházelo v dlouhém časovém rozpětí (1790-1850). Postupně se vyvíjelo od snah nevelkého okruhu nadšenců (vědci) přes stále sílící zápas o vlastenecké myšlenky (kulturní oblast až k vědomí češství). 3 fáze (období, etapy) pro které je příznačné, že obrozenecké směřování, zpočátku slabé a počtem účastníků i vlivem omezené postupně mohutněli. Byl zde veliký vliv z francouzského osvícení + některé činy Marie Terezie a Josefa II, obzvlášť zrušení nevolnictví, povinná školní docházka, zrušení jezuitského řádu a toleranční patent. Jazykový směr -> za Josefa II. -> zavádění němčiny, úřední jazyk.

1. Období probíhalo do konce 18. stol. Byla založena Královská česká společnost nauk (1770), která vydávala své Rozpravy, měla přednášky aj. V popředí J. Dobrovský. Přikláněl se k reformám Josefa II. Důraz na fakta, přísný rozbor, vědecké argumenty. Koncem 18. Stol 2 skupiny: THÁMOVCI (okolo V. Tháma) a PUCHMAJEROVCI (okolo A. J. Puchmajera). V. M. Kramerius vydává od r. 1789 Císařské pražské poštovské noviny, byl majitelem nakladatelství Česká expedice.

2. období probíhalo v letech 1805-1830. J. Jungmann a jeho generace. 5 svazků Slovníku česko-německého, Historie literatury české aj. Jazykové vlastenectví v protikladu k vlastenectví územnímu. Vnesl národní sebevědomí českého jazyka a víru v jeho životaschopnost. Budil nadšení u J. Kollára, F. L. Čelakovského, P. J. Šafaříka, V. K. Klicpery aj. Rukopis královédvorský a zelenohorský - jungmanovci uvěřili pravosti. Dobrovský ne.

3. období 1830-1850: F. Doucha, Erben, Mácha, Němcová, Tyl, Borovský. Formování české politiky, časopisectví, veřejného života aj. Erben, Němcová jsou pod vlivem myšlenek J. Herdera (preromantismus v N.) a mají zájem o lidovou slovesnost. Tyl, Mácha protipól, práce pro široké vrstvy lidového publika, pro národ, pro každodenní život. Vyvrcholené NO -> F. Palacký. 1850 Slovník lit. teorie

• Při hodině: hnutí, národní uvědomění, obroda jazyka. Podle F. Vodičky: estetická funkce -> Autor. Hierarchie jazyka. Čtenář. Vzniká vrstva autorů esteticky působících. Ti pak najdou čtenáře. Čeština musí být i ve vysoké literatuře (psalo se jen latinsky, fr, nj). Lidé si musí uvědomit, co čtou, a že čtou. Končí 1850 kvůli romantismu/realismu. I pojem modernismu -> pojetí člověka, společnosti (80. Léta - pravost rukopisu)
• Akademické dějiny