MUKAŘOVSKÝ – PROTICHŮDCI
22.02.2021
- přednáška v Pražském lingvistickém kroužku (1935/6)
- Grund si totiž vytvořil thesi o Erbenovi jako pokračovateli a dovršiteli českého klasicismu jungmannovského
- Erbenův verš vývojově navazuje na metrické výboje Máchovy (208 n.); snaží se vylíčit Erbena jako bezprostředního pokračovatele básnických snah Čelakovského
- Erbenova poezie musí být chápána zároveň jako vývojové navázání na Máchu i jako jeho vývojové překonání
- protiklad mezi romantismem revolty - u Máchy - a rezignace - u Erbena; kromě toho byl Jakobsonem zjištěn i protiklad mezi ontogenetickým pocitem hrůzy u Máchy a fylogenetickým u Erbena.
- první z nich přesahuje do obecných dějin kultury, druhá do psychologie.
- Je to protiklad typu jinošského, převládajícího v poezii Máchově, a typu mužného, projevujícího se v poezii Erbenově.
- protiklad monologického rázu přímých řečí Máchova Máje s jejich převážně dialogickým rázem v Erbenově Kytici -. Monolog a dialog nejsou totiž pouhé vnější formy jazykového projevu, nýbrž základní obměny vztahu mezi jazykovým projevem a příslušnou mimojazykovou situací. Máme na mysli onu aktuální situaci, jejímiž součástmi jsou i osoba mluvící a poslouchající: při dialogu, jehož aktivními účastníky jsou nutně aspoň osoby dvě, je tato situace stále v dosahu, neboť jazykový projev, přecházeje od osoby k osobě, je po každé situací přerušován, muže se jí dovolávat, ponechávat nevyjádřeným to, co je ze situace s dostatek zřejmo, atd.; monolog naproti tomu je záležitost aktivní účasti toliko jedné osoby, která může nedbat toho, co ji obklopuje, zapomenout - v krajním případě - i na osobu (po př. osoby) poslouchající nebo dokonce mluvit bez posluchačů; vztah k situaci má zde proto mnohem menší váhu než při dialogu
- zdůrazňující českost krajinných líčení v Kytici
- Grundův pokus vysvětlit rozdíl mezi popisy Máchovými a Erbenovými nelze tedy pokládat za zdařilý; chceme-li tento rozdíl definovat, musíme obrátit pozornost k funkci popisů ve struktuře srovnávaných děl; teprve pak vysvitne jeho pravá podstata. Již rozsah popisných pasáží v Máji je nápadně větší než rozloha popisných míst v Erbenově Kytici: popisy Máchovy projevují tendenci rozrůstat se v souvislé trsy, kdežto Erbenovy spíše naopak tendenci rozkládat se v jednotlivé drobné úseky, vsouvané tu a tam do vypravování, viz zejména v Pokladu a ve Svatebních košilích
- Erbena příroda "je vrámována do děje", ale vyvozuje z toho řečnicky, že příroda takto pojatá je "harmonické soubytí s dějem, je domov sám"
- Máchovy popisy zůstávají mimo děj, jsou na něm nezávislé až k samoúčelnosti; podle svědectví samého básníka bylo Máchovým záměrem osnovat Máj na protikladné rovnováze děje a popisů
- Erbenovo dílo nemůže být vývojově hodnoceno bez zřetele k dílu Máchovu.
- tendence k maximální nemotivovanosti dějového rozvoje u Máchy a tendence k maximální motivovanosti dějové u Erbena.
- Děj je v Máji podáván tak, že nevyprávěné části událostí nelze ani jednoznačně domyslit z kontextu
- Vilém, Jarmila a ke konci básně básník sám, nikdy se nesetkávají, aby mohly před očima čtenářovýma reagovat vzájemně na své činy a svá slova: že děj začíná vlastně teprve v okamžiku, kdy skutečné dění je neodvratně u konce: vyvozují se již jen nevyhnutelné důsledky antecedencí, naznačených čtenáři v mlhavém obryse.
- Erben vypráví zpravidla jen neúplně a úryvkovitě událost, která je podkladem děje
- V obou básních je zdrojem děje otcova vina, na kterou se jen naráží
- Máchy, u něhož vina měla úlohu absolutní náhody znemožňující jakoukoli zákonitost, je u Erbena pojata jako utkání dvojího řádu, a to individuální zákonitosti, projevující se v jednání daného individua, s nadindividuálním Společné pozadí protikladu tvoří snaha o individualizaci věci v zrcadle slovního výrazu; Mácha však usiluje o individualizaci časovou, kdežto Erben o prostorovou. Souběžně s časovým zaměřením směřuje Máchův sloh k zastření předmětnosti a k zdůraznění pohybu, Erben naopak k posílení předmětnosti. I zde Erben vývojově překonává svého bezprostředního předchůdce, přejímaje ovšem jeho základní platformu.
- že jejich vztah musí být vykládán jako skutečné navazování Erbenovo na poezii Máchovu i jako vývojové překonávání Máchy Erbenem
- Erben není dovršitelem jungmannovského klasicismu