Konstantin Biebl - Nový Ikaros

Konstantin Biebl (1898-1951)

• jeden z čelních představitelů avantgardní básnické větve generace 20. let
• knižní debut sbírkou Cesta k lidem (1923, společně se strýcem Arnoštem Rážem)
• člen brněnské Literární skupiny, poté Devětsilu a roku 1934 jeden ze zakladatelů Surrealistické skupiny

→ podrobný životopis zde: https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=13

• vývoj od proletářského umění k poetismu, poté surrealismu a po druhé světové válce k silně politicky orientované poezii navazující na jeho předválečný surrealismus
• válečná, sociální, milostná a exotická tematika
• ovlivněn blízkým přítelem Jiřím Wolkerem (především díly Svatý Kopeček, Host do domu), zkušenostmi z války (mj. unikl ze zajetí, jeho otec za války spáchal sebevraždu), cestováním do exotických zemí (Jáva, Cejlon, Sumatra)
• rysy díla: citovost, křehkost, personifikace věcí, spontánnost, smyslovost, snová poetičnost, opojení mírovým životem, prolínání tragična a komična až grotesknost, po příklonu k poetismu anekdotičnost, pointy, hyperboly, významová a zvuková hra

Nový Ikaros (1929)

• pásmo
• žánr polytematické poezie delšího rozsahu
• významný pro poetismus a surrealismus
• asociativní řazení relativně samostatných dílčích témat v jeden celek → dojem věrného záznamu myšlenkového pochodu básníka, proud vědomí[1]
• vývoj ze stejnojmenné básně Guillauma Apollinaira z roku 1912
• do češtiny přeložil roku 1919 Karel Čapek (překlad "kanonizován", dosud považován za aktuální a nejdůležitější z překladů Pásma)
• kladné přijetí u nás souviselo s frankofilní orientací domácí kulturní sféry (obrat k výtvarně, literárně, hudebně i tanečně novátorské Francii)[2]
• charakteristické rysy: asociativní obraznost, prolínání lyriky a epiky, vnitřní
  a vnější reality, komična a tragična, minulosti a přítomnosti, skutečnosti a snu, motivy bezprostředně časově a prostorově nesouvisejí, posouvání vypravěčské perspektivy, dynamičnost, změna[3], subjektivismus, sebereflexe, konfese až autobiografičnost, všednost, volný verš, asonance, lomené rýmy, zrušení interpunkce
• pásmo u nás: Wolker (Svatý Kopeček), Biebl (Jeden den doma, Nový Ikaros), Kadlec (Svatba), Nezval (Akrobat), Závada (Panychida), Halas, Seifert atd.
• charakter konfese, vyjevuje významné zkušenosti autorova života
• od apollinairovského pásma vědomí přechod k pásmu podvědomí → předznamenání Bieblova obratu k surrealismu[4]
• věnováno členu Devětsilu F. E. Burianovi
• titul podle postavy z řecké mytologie
• Ikaros byl synem stavitele a vynálezce Daidala, který pro krétského krále Mínoa vybudoval labyrint, do něhož byl ukryt Mínotaurus. Aby nebylo tajemství stavby prozrazeno, držel král Daidala i s jeho synem uvězněného na Krétě, Daidalos proto sestrojil dva páry křídel z ptačích per slepených voskem a spolu s Ikarem utekl. Jeho syn však i přes otcovo varování letěl příliš vysoko ke slunci, v jehož žáru se vosk rozpustil, Ikaros se zřítil do moře a zahynul. → symbol nadměrných osobních ambicí až narcisismu[5]
• Ikaros pro moderní básníky symbolem touhy nalézt v sobě odvahu a fantazii k překlenutí prostoru a času, ač to může způsobit jejich pád
• apostrofy (oslovení osobností z historie, mytologie, umělců, vědců a Bieblových přátel), obraznost (často založená na homonymii), patos (umocňován opakováním slov a hlásek)
• volný verš, ojediněle rým či asonance
• ich-forma (reminiscence) i du-forma (lyrický subjekt oslovuje sebe sama)
• 4 oddíly, každý vybudovaný na klíčovém zážitku (I. smrt, II. válka, III. cestování, IV. láska), ale motivy se prolínají napříč oddíly, válka nejprominentnější
• návratný motiv polnice (resp. anděla troubícího na polnici při posledním soudu[6])
• v posledním oddílu spojen s loučením lyrického subjektu (loučí se se životem? odjíždí na exotickou cestu? loučí se, protože báseň je u konce?)
• I. oddíl - vyjádřena síla války[7], její nesmyslnost, krutost, schopnost připravit vojáky
  o všechno (i přeživší vojáci jako by po válce byli mrtví), úvahy nad sebevraždou, v závěru o smrti, život pomíjivý, mizí do tmy a prázdna - patos, gradace, pojetí smrti zesíleno mj. tím, že je spojována i s Bieblovými přáteli a známými osobnostmi
• odkazy na místa (Rusko, Palestina, Vatikán, Řím, Praha atd.), osobnosti (František z Assissi, Hamlet, Marcus Aurelius, Kleopatra, papež, Achilles, Chaplin, Edison, Teige, Konrád atd.), exotická zvířata a rostliny
• II. oddíl - ženy čekající doma na snoubence, milence, syny či bratry (v kontrast uveden jejich život s životem na frontě), matky hledají syny na mapách (najdou a přesto nenajdou), muži-vojáci jsou válkou o vše okradeni, potopa světa jako řešení, jako to, co jej očistí od obětí války ("však musel na to přijít oceán / aby odplavil těch milión mrtvých od Verdunu"), v závěru obraz Prahy pod vodou - komické až groteskní (mořští koníci v kavárně Slavia, vlny v divadle), motiv blázince, motiv lásky jako toho jediného, co zůstalo "i pod vodou"
• odkazy na místa (Rusko, Verdun), biblického Jonáše, v závěru polemika se Šaldou, který Biebla označil za "Pierrota lunaire", za "Petříčka, který spadl z měsíce a cítí se nejistým..."
• III. oddíl - stylizován jako vzpomínka na dávno uskutečněnou plavbu na plachetnici, lyrický subjekt skolil tygra, byl hrdinou pro domorodce, ale bojí se, že jej domorodci už nepoznají, ač je cizincem spíš doma v Praze, že si zážitky nedokáže v paměti živě vyvolat (viz "Ó duše má vracíš se zase zpátky do palmových hájů / ty milenko Gaugina[8] najez se banánů")
• odkazy na místa (Cejlon, Borneo, Sumatra, Jáva, Celebes), osobností (Arthur Rimbaud, Johanka z Arku)
• IV. oddíl - milostné téma, milenci přirovnáni ke kanibalům, vyznání lásky míšence, v níž lyrický subjekt spatřuje všechny krásy světa (konkrétní místa v textu vyjmenována), závěrečné "miluji změnu / pluji všemi moři" by mohlo odkazovat na to, že nejde o jednu ženu, nýbrž ženy všechny světa a lásku obecně, láska spojena s marností, ale i moudrostí (král Šalamoun) a všudypřítomností či věčností

Poznámky:

Bieblův vývoj od poetismu k surrealismu - ano, ta poválečná fáze je ale rozpornější, odehrává se trochu v jiné rovině, tam stojí za připomenutí Bieblova smrt a její pozadí; z básní je cítit spíš snaha přidat se, než přesvědčení;

Biebl byl typ člověka, ke kterým jsou doby jako 50. léta velmi kruté. Exilový básník Jaromír Měšťan vydal v exilu báseň věnovanou KB, kterého obdivoval, báseň je velice pěkná. Sklidil za to ovšem z exilových kruhů kritiku, že propaguje komunistického básníka

dobře postihujete polaritu, přítomnou u něj od počátku (na rozdíl třeba od Nezvala nebo Seiferta) - exotismu, vytržení a nostalgie, tragiky a úzkosti;

k Pásmu - v české poezii došlo ke zvláštní věci - jedna báseň dala vznik celému žánru, jinde tomu tak není; vedle Apollinaira je třeba jmenovat Bl. Cendrarse, který těsně před Pásmem napsal několik polytematických básní tohoto typu (Velikonoce, Próza o transsibiřském expresu a malé Johance z Francie); charakteristický je pro A i C leitmotiv cesty, přítomný i u Biebla;

typ pásmové básně se objevuje i v poválečné české poezii, Josef Vojvodík jej nachází u Zahradníčka a Zbyňka Havlíčka v 50. letech (ve sb. Víra a výraz), v obou případech ve spojení s motivem chůze;

za zmínku dále stojí intertextualita - odkazy, aluze, citáty, žánrové polohy; zmínka o Rimbaudovi může připomenout jeho Opilý koráb, s nímž má NI mnoho společného;

motiv cesty, pohybu - všimněte si, jak je proměnlivý - plavba, let, chůze, pád...

zmínka o proudu vědomí je na místě, ale třeba dodat, že to není prozaická metoda, a že báseň je v tom rozmanitější - není to jen sled myšlenek, ale také se tu objevují přechody k fyzickému gestu, kdy mluvčí něco dělá, pohybuje se, je přítomný tělesně" jako by moje hlava je to tak úžasné ... byla tím žhavým ovocem tropů"

připomínka Šaldy ano, psal o KB v O nejmladší poesii české (před NI), NI si vysoce senil, napsal krátkou, ale zajímavou recenzi do prvního sazku Zápisníku; zajímavé je, že zdůraznil především tragický závěr prvního zpěvu

označení Pierrot Lunaire - má ssvůj odraz (netuším, zda záměrný) ve Weinerově Mezopotamii: "já nejsem žádný Janek spadlý s Luny";

název - nejen Ikaros - ale také "nový" - srov. nezval v Básních noci : "o nových proměnách zpívám", není to stoprocentně avantgardní, protože av. se chtěla oddělit od tradice, zatímco tady je tradice připomenuta

Prameny a zdroje

BIEBL, Konstantin (1988): Nový Ikaros [1929] in Modré stíny pod zlatými stromy, ed. Jaromír Pelc (Praha: Československý spisovatel), s. 62-76, 93-102, 134-144, 189-200

BAUER, Michal (2011): Pásmo in Heslář české avantgardy, eds. Josef Vojvodík, Jan Wiendl (Praha: Univerzita Karlova), s. 257-262

BĚLÍČEK, Pavel (1984): Proud vědomí in Slovník literární teorie, ed. Štěpán Vlašín (Praha: Československý spisovatel) Dostupné online: https://www.ucl.cas.cz/edicee/data//prirucky/obsah/VLAS/VLAS.pdf [citováno 17. 3. 2020], s. 296-297

MACURA, Vladimír (1984): Pásmo in Slovník literární teorie, ed. Štěpán Vlašín (Praha: Československý spisovatel) Dostupné online: https://www.ucl.cas.cz/edicee/data//prirucky/obsah/VLAS/VLAS.pdf [citováno 17. 3. 2020], s. 267-268

PELC, Jaromír (1988): Život a dílo Konstantina Biebla [1986] in Modré stíny pod zlatými stromy, ed. Jaromír Pelc (Praha: Československý spisovatel), s. 235-302

PEŠAT, Zdeněk (1990): Nový Ikaros in Slovník básnických knih, eds. Miroslav Červenka, Vladimír Macura, Jaroslav Med, Zdeněk Pešat (Praha: Československý spisovatel) Dostupné online: https://www.ucl.cas.cz/edicee/data//prirucky/obsah/SBK/SBK.pdf [citováno 19. 3. 2020], s. 180-182

PEŠAT, Zdeněk (1995): Konstantin Biebl in Slovník české literatury po roce 1945, ed. Pavel Janoušek (Praha: ÚČL AV ČR) Dostupné online: https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=13&hl=konstantin+biebl+ [citováno 17. 3. 2020], s. 40-43

[1] narativní metoda usilující o rozumem nekorigovaný záznam podvědomých impulzů vědomí, místo nazírání vnější reality nazírána realita niterní, typické smazání prostorových a časových vazeb mezi motivy, čerpá z asociativní psychologie a psychoanalýzy

[2] v Pásmu navíc zmíněna Praha - jako by ji Apollinaire kulturně povýšil, zanesl na mapu světa

[3] dynamičnost a změna korespondují nejen s pojetím moderní poezie, ale také s pojetím moderního světa jako takového, neustále se měnícího, vyvíjejícího, zároveň pomíjivého či prchavého

[4] Šalda označil Bieblovu metodu v básni za kinematografickou

[5] V psychologii mýtus spojován s bipolární poruchou - Daidalos varuje Ikara, aby neletěl příliš vysoko, ale také příliš nízko k moři, aby se mu křídla nenamočila.

[6] Při posledním soudu/druhém příchodu Ježíše Krista dochází k oživení všech mrtvých, kteří dosud spali/odpočívali, aby mohli být podrobení soudu, u Biebla asociačně spojeno s padlými vojáky

[7] Několikrát zmíněn Verdun - bitva u Verdunu jedna z největších bitev první světové války, dobývání francouzského města Verdun trvalo cca 10 měsíců, během nichž se na bitevním poli hromadily další a další mrtvoly, mezi nimiž se nově příchozí vojáci brodili

[8] Paul Gaugin byl francouzský postimpresionistický malíř, který se proslavil vyobrazováním exotických krajů a tamních domorodců (inspirovala jej jeho cesta na Tahiti)