7 dní hříchů

Autor: Josef Urban (*1965)

Vystudoval Přírodovědnou fakultu UK. Autor dokumentárních filmů o sjíždění divokých horských řek a horolezectví. Svá dobrodružství na řekách využil ve scénáři k filmu Na vlastní nebezpečí. K tematice vztahů Čechů a Němců se dostal pravděpodobně díky tomu, že jeho prarodiče pocházeli ze Sudet, odkud museli po záboru utéct a jak uvádí v rozhovorech, prostředí Jeseníků ho fascinuje. Česko-německým vztahům se věnoval v knize Habermannův mlýn (vyšla v roce 2001, později byl autorem scénáře ke stejnojmennému filmu z roku 2010) a 7 dní hříchů (2012). Příběh mlynáře německého Habermanna z Bludova, který byl po válce zabit, vzbudil kontroverze. Dalším válečným dílem je Tenkrát v ráji, příběh horolezce Josefa Smítka, jehož touha po svobodě naráží na okupační moc (kniha vyšla 2015, film byl uveden o rok později). Spolu s režisérem a producentem Danielem Krzywoněm natočili dokument Kde se valí kameny (2008), popisující poslední průjezd německých jednotek Leštinou, při kterém bylo zabito pět lidí z vesnice. Poté následovala pomsta na Němcích, především dělnících z blízkého kamenolomu.

Kontext

Šumperk byl osvobozen Sověty 8. května 1945. Ve městě do té doby žilo jenom 23 českých rodin z cca 15 000 obyvatel, zbytek tvořili Němci. Byl zřízen ONV, do kterého vstupovali nejen místní Češi, ale i nově příchozí. Revoluční ONV mělo zřídit Národní gardu a Zajišťovací policii, obě složky však byly kvůli pochybnostem v červnu zrušeny. Velitel města major Uvarov neměl Čechy rád. Zakázal označovat Němce bílým trojúhelníkem s písmenem G. V oblasti jsou doloženy nepřátelské akce werwolfů, ale i okrádání Němců a nájezdy na zlato a šperky místních.

7 dní hříchů

Román vyšel v roce 2012, ve stejném roce byla uvedena filmová adaptace, kterou režíroval Jiří Chlumský. Urbanovým původním záměrem bylo dle jeho vlastních slov natočit dokument, ale nakonec zvolil formu románu. Podle Petrboka může beletrie zprostředkovat lidskou zkušenost, díky tomu, že rekonstruuje motivy a pohnutky lidských projevů, nálady a emoce, což historické práce nemohou.[1] Postavy mají velmi bohatý svět vzpomínek, které je motivují jít dál hledat ztracené štěstí, nebo odhalují jejich slabiny. Kniha vychází dle autora ze vzpomínek pamětníků, především Karla Cvrka, jenž pracoval v roce 1945 na ONV v Šumperku.

Děj a postavy

• Jan Olšan - lesník žijící na Podskalí. Kvůli práci přijal německé občanství, přimluvil se za něj jeho tchán. Jeho manželství s Agnes nebylo šťastné. Jeho matka neměla Němce ráda, protože její manžel, Janův otec byl jedním z nich, navíc se upil k smrti. Na svatbu nedorazila ani ona, ani jeho bratr František. Podle svého švagra a Brachtla byl bojácný, schovával se za svou ženu. Jakousi ustrašenost zdůrazňují jeho "himmlerovské" brýle.
• Agnes Olšanová - krásná, plavovlasá, statečná. Bránila svého manžela jak před útokem svého bratra, tak před gardisty. Trápí se nad manželovým nezájmem a tím, že před lety přišla o nenarozené dítě. Neztrácí naději, že se s Olšanem znovu shledá.
• Jürgen Schreier - bratr Agnes. Zpočátku nadšený nacista, který při svatební hostině Olšana a Agnes přišel se skupinou Němců a napadnul švagra, protože se mu nelíbilo, že si jeho sestra vzala Čecha a pošpinila tím čistou německou krev. Jeho ideály však vzaly na východní frontě za své. Jenom díky svému úkrytu na stromě přežil masakr spolubojovníků u Stalingradu. Po válce byl nucen spolu s ostatními Němci pracovat v místním kamenolomu, kde se po letech setkal se svým neoblíbeným švagrem.
• Ignatz Schreier - vdovec, otec Agnes a Jürgena. Na konci války byl zabit gardisty, jeho statek ve Woinitzdorfu byl vyrabován. Sňatku své dcery příliš nepřál, měl obavy, ale později zeti zprostředkoval práci lesníka.
• Karl Ditrich - Olšanův kolega, lesník z Kleine Mohrau. Válečný vysloužilec, který se kvůli těžkému zranění nemohl vrátit na frontu. V závěru je odhalena jeho role v příběhu.
• Petr Brachtl - Spolužák Olšana, majitel hotelu Morava, prospěchář, který fungoval za každého režimu. Dva měsíce před koncem války navázal spojení s těmi, kdo pohraničí opustili a spolu s nimi založil ilegální ONV.
• Marie Brachtlová - jeho žena, Olšanova první láska. Svého manžela si vzala pouze kvůli majetku, Olšana stále tajně milovala.
• Lubor Přikryl - bratranec Olšana, původně důstojník v prvorepublikové armádě, který se po Mnichovu musel vzdát. Projevil se až na konci války při partyzánských akcích, když bylo jisté, že Němci prohrají. Předseda ONV v Šumperku.
• Bozděch, Dohnal - Olšanovi spolužáci, gardisté
• Praporčík Jetarjan
• Major Uvarov - velitel šumperského vojenského okruhu. Neměl rád Čechy, protože mu legionáři zastřelili jeho otce. Odsuzoval revolucionáře, kteří celou válku nic nedělali a nyní se snažili urvat majetky vyhnaných Němců.
• Dubský - gardista, dohlížel na skupinu Němců, ve které byla Agnes. Kvůli záboru musel s manželkou utéct na Valašsko, tam jeho žena zemřela.
• Helga Schmidt - nemocná žena, kterou potkala Agnes mezi odsunutými ženami a dětmi.
• Karel Cvrk -úředník na ONV. Skutečně žijící postava, pamětník, který měl inspirovat autora.

Děj

V prologu, který předchází oněm sedmi dnům, se setkáváme s jednou s hlavních postav, hajným Olšanem, který má na starost lesy kolem Hanušovic. Ten je u svého kolegy Karla Ditricha, válečného vysloužilce, který se kvůli svému zranění nemohl vrátit do armády, místo toho dělá lesníka. Je polovina dubna 1945. Vidí vozy, které pravděpodobně evakuují německé vojáky za hranice.

Den první (9. 5.)

Události knihy jsou zasazeny do týdne od 9. května 1945, den po podpisu kapitulace Němců do rukou Sovětů. Agnes Olšanová hledá ztraceného psa Rona, který se vydal za jejím manželem Janem. Ten zjišťuje, že němečtí lesní dělníci utekli z obav před Rusy. Vidí kouř od Raškovských samot, kde esesáci zabili místní obyvatele. Na stejné místo zamířila i Agnes, která se však s manželem míjí. Vidí gardisty, kteří přijeli na místo rabovat. Ti ji přistihnou, Agnes uteče domů, kam se za ní vydají i gardisté Brachtl, Bozděch a Dohnal. Je pro ně nepohodlným svědkem. Schovává se před nimi. Dohnala postřelí Olšan, který si myslí, že jsou v jejich domě zloději. Olšan se vydává s gardisty do Šumperka na schůzi ONV, nechává Agnes doma. Gardisté se vydávají za Agnes, která se před nimi schovává a podaří se jí z domu utéct.

Den druhý

Agnes se chce schovat u svého otce, ale když ve stavení slyší někoho chodit, bojí se a utíká. Netuší, že tam je její manžel, který ji hledá. Ten zjistil, že jeho tchán je mrtev a dům vyrabován. Oba se tedy znovu míjejí. Olšan se pokouší sehnat bratrance Lubora, předsedu ONV, aby mu pomohl. Místo toho se setkává se svou dávnou láskou Marií Brachtlovou. Agnes čeká na manžela na nádraží, chce odjet do Olomouce. Vidí nákladní vlak, do kterého jsou nakládány německé ženy a děti.

Den třetí

Agnes přenocovala v lese poblíž nádraží a čeká na manžela. Když si chce druhého dne koupit jízdenku, tak ji chytí gardisté a ona spolu s ostatními Němkami a jejich dětmi cestuje na korbě náklaďáku. Později jsou nuceni jít na hranice pěšky. Olšana mezitím chytí gardisté a odvezou ho do pracovního tábora ke kamenolomu, kde je po četném bití nucen pracovat s dalšími německými muži. Setkává se s švagrem Jürgenem, se kterým později utíká, ačkoli se ho pokusí Přikryl zachránit. Při útěku, kdy Olšan nechtěně zabije jednoho gardistu, musí spoléhat na svého neoblíbeného švagra. Jediné, co je spojuje, je snaha najít Agnes.

Den čtvrtý

Olšan se vydal do Šumperka za bratrancem Přikrylem, aby mu pomohl najít Agnes. Ten však chce, aby Olšan udal svého švagra Jürgena. Ujíždí gardistům na kole. Jede do Temenice, kde vzpomíná na své dětství u babičky. Dozvídáme se, proč je jeho matka taková a proč nechtěla přijmout Janovu ženu. Olšan a Jürgen se vrací na Schreirův statek, poberou si tam nějaké jídlo.

Agnes jde dále se skupinou vyhnaných. Díky zásahu gardisty Dubského, který nařídil skupině pauzu, se jí a Helze podařilo utéct. Obě se chtějí vrátit do svých domovů.

Den pátý

Po noci ve skalách jdou Olšan a Jürgen na Podskalí, do Olšanovy hájovny. Tu obsadil a vyraboval spolu s gardisty Bozděch. Situaci sledovala z nedaleké skalní vyhlídky i Agnes s Helgou. Jürgena a Olšana málem zajal na útěku v jeskyni Brachtl, ale unikli mu a ostatním gardistům. Pokusili se vzít si nějaké jídlo na statku u nově příchozích Hruškových, ale jsou málem chyceni. Malá Vlasta je však neprozradila. Došli tedy na konec Talhofu, ke statku Karla Ditricha, který překvapivě mohl jako Němec zůstat. Přikryl je nespokojen s rabováním gardistů, stejně tak vojenský velitel Uvarov.

Den šestý

Jürgen a Olšan se ukrývají před Ditrichem, ve staré štole se zaklíní Jürgenova noha mezi balvany. Ditrich jim nakonec pomáhá. Když ošetřuje Jürgena na svém statku v Talhofu, je překvapen gardisty, pro které vykrádá prázdné domy, aby nemusel do odsunu. Také prozrazuje tajemství, co odvážely německé náklaďáky v půlce dubna - archivní materiály gestapa. Jürgenovi se Ditrich nezdá, ale Olšan mu jako bývalému kolegovi stále věří. Olšan hledá Přikryla, nyní ví, kde je Agnes. Vydá se do hotelu Morava, kde zůstala jen Marie. Stále po něm touží, ale on nakonec rezignuje a odjíždí s Ditrichem na jeho nový statek v Talhofu. Mezitím našel Jürgen v kamenolomu láhve s Hennessy, drahým koňakem. Když se pak stejná láhev objeví u Ditricha, je mu jasné, že Ditrich není ten, za koho se vydává.

Ditrich skutečné našel králický archiv a ví mnoho věci na místní lidi, především má Brachtlovu složku od gestapa. Podle všeho ochotně hlásil Němcům, nechával se u nich hostit a hostil je zdarma ve svém hotelu. Navíc sděluje Olšanovi pravdu, proč se Agnes bojí gardistů a o tom, že byla svědkyně masakru na Raškovských samotách i rabování gardistů.

Agnes a Helga došly do opuštěného Talhofu. Agnes se snaží Helgu povzbudit, že se její manžel z Ruska vrátí. Byly však zajaty Brachtlem a odvezeny do sběrného tábora. Agnes se snažila získat pro nemocnou Helgu léky, ale ta umírá, Agnes ji musela pohřbít. V táboře ji poznal Ditrich.

Den sedmý (16. 5.)

Olšan jde za Přikrylem na ONV s důkazem, že Brachtl za války kolaboroval s Němci. Přikryl mu dal dekret pro Agnes a půjčil mu své auto. Olšan se chtěl po cestě rozloučit s Marií, ale dozvěděl se, že spáchala sebevraždu. Přijel pro Agnes do lágru a chtěl ji vzít za Jürgenem. Cestou však viděli hořet statek nové rodiny Hruškových, ti umírají i s malou Vlastou. Jürgena našel Olšan podříznutého. Dochází k závěrečnému souboji mezi ním a Brachtlem, který se ho pokusil zabít nožem. Brachtl je však zastřelen mužem v zákrytu - Ditrichem. Ten však další ranou postřelil i Agnes. Vychází najevo, že Karl Ditrich byl fanatickým nacistou, který nemohl Agnes odpustit, že si vzala Čecha a Jürgena považoval za zběha. Zapálil a označil statek Hruškových nápisem Toto je naše země, naše vlast! Olšan nakonec Ditrichovi zlomil vaz.

Na konci se příběh vrací skoro na začátek k masakru na Raškovských samotách. Karl Ditrich se tu objevuje jako řidič nákladního vozu. Vezl příslušníky SS, kteří zmasakrovali českou rodinu Vydrových. Na stejném místě se objevili gardisté, chtěli je postřílet, ale Přikryl jim nakázal je ušetřit. Nakonec se zrady dopustil i Přikryl, který nařídil, aby Brachtl Agnes chytil, než někde promluví o jejich rabování.

Den osmý

Manželé Olšanovi se vrací do Podskalí. Jejich pes Ron, o kterém si mysleli, že ho zastřelili gardisté, se vrátil domů. Po mracích a bouřích vysvitlo slunce - symbolicky ve chvíli návratu domů po všech problémech.

Kompozice

Kniha je rozdělena do sedmi částí, přičemž každá část popisuje dění jednoho dne z pohledu různých postav. V některých názvech kapitol jsou jako podtitul uvedena jména postav, které v kapitole vystupují. Vyprávění je psáno er-formou. Kurzivou jsou v textu zdůrazněny retrospektivní momenty. Z nich se postupně dozvídáme o možných motivacích a příčinách chování postav. V některých pasážích však nejsou graficky odděleny - například Olšanovy vzpomínky ve chvíli, kdy prochází úplnou tmou ve štole. Kromě toho jsou důsledně překládány německé promluvy do češtiny, zatímco promluvy v ruštině jen někdy.

Interpretace

Celkové vyznění díla se snaží obrátit narativ Čechů jako obětí a Němců jako zločinců. Tento motiv použil Urban již v románu Habermannův mlýn (2001). Urbanovy snahy vzbuzují v některých případech kontroverzi. Sám Urban tvrdí, že se kultura této oblasti ztratila spolu s odchodem Němců.

Hlavním motivem je podle podtitulu láska, přátelství a zrada. Do dějin se nechtěně zapletli hlavní hrdinové Olšan a jeho žena Agnes. Jejich svazek jde v podstatě proti dějinám a jejich blízkým. Vzali se totiž nedlouho před záborem Sudet v roce 1938, navzdory nevoli jejich příbuzných. Jan je sice Čech, ale tím, že přijal německé občanství, tak ztratil kus sebe a zároveň se vystavil nebezpečí, že si to s ním Češi po válce vyřídí jako s kolaborantem. Oba manželé se tak zpronevěřili jakémusi "národnímu přesvědčení." Snaha znovu nalézt lásku je konfrontována se zběsilou revolucí, která proniká i do zdánlivě skrytých hor a vesnic "na konci světa." Lidé se ztrácejí, nebo naopak se objevují.

Ve vypjaté situaci jsou odhalováni přátelé a naopak zrádci, kteří číhají v úkrytu a jsou odhaleni až na konci (Ditrich, Přibyl). Končí letité soužití Čechů a Němců, po staletí přirozené. Hlavním motivem nenávistí se stává dle autora hlavně chamtivost, kterou projevují především gardisté. Neštítí se vybrat dům, kde chvíli před tím byli zmasakrováni lidé (Raškovské samoty).

Německé postavy jsou zde líčeny jako oběti, především je to velký bezejmenný zástup vyhnaných žen, dětí a starců. Někteří z nich, jako Agnes, nebo Habermann z Habermannova mlýna se stávají nepohodlnými svědky, které je potřeba odstranit, aby nemluvili. Němci zde jsou živelně vyháněni, nuceni opustit své domovy a jít za hranice, kde na ně nikdo nečeká.

Jedinou německou postavou, která viditelněji projevovala v jisté fázi víru v nacismus, byl Jürgen Schreier. Ten však o své ideály přišel na východní frontě, kde přežil jen díky štěstí a jisté bezcitnosti. Kromě něj je na konci odhalen Karl Ditrich, který se objevuje na začátku v prologu a poté až ke konci románu. Jeho postava je schována za gardisty a vyháněnými Němci jako někdo, kdo o lidech ví, a proto se na něj nikdo neodvažuje.

České postavy jsou kromě Olšana (který ovšem přijal německé občanství, aby mohl vykonávat svou práci) hlavně gardisté, Olšanovi spolužáci a známí, kteří z kraje odešli po záboru. Jeden z mála, kdo zůstal přes válku, byl hoteliér Brachtl, jenž neměl problém ve svém hotelu pracovat pro Němce a na konci války se přidat k partyzánům. I další gardisté - Bozděch a Dohnal se chtějí na vzniklé situaci především obohatit. Výjimkou je bratranec Olšana Lubor Přikryl, který si uvědomuje svoji "nehrdinnost" a váhá, zda si své postavení zaslouží, aby byl na konci odhalen jako iniciátor pronásledování Agnes.

Sovětští vojáci budí hrůzu a obavy ze znásilňování ("Rusové se marně rozhlíželi po jejich dcerách. Ty byly dávno před osvobozením ukryté ve sklepích a na půdách", str.85), jeden byl chycen u německé vdovy. Jeho velitel byl ale proti tomu. Na druhou stranu je zde postava majora Uvarova. Ten je k Čechům kritický, obzvlášť je zaujat proti některým "hurárevolucionářům", kteří celou válku nic nedělali a přišli sem pouze drancovat a obohatit se. Dokonce se zdá, že mu jde o jakousi spravedlnost, trvá na tom, aby byly německé stížnosti na gardisty prošetřeny (kapitola Hrozba). Uvarov měl být inspirován skutečnou postavou, popsanou v archivních materiálech. Poručík Jetarjan byl vykreslen velmi lidsky, ne jako dobyvatel, ale někdo, kdo plní rozkazy a přežívá a vzpomíná na svůj domov a ženu. Nedělá si iluze o Stalinovi a situaci v SSSR.

Podstatnou část tvoří popisy krajiny a hor. Krajina je nejenom němým svědkem lidských událostí, ale poskytuje postavám i úkryt. Kameny a hory jsou na rozdíl od lidí nesmrtelné a nedotknutelné. Roli hraje světlo a tma, především ve snaze dojít ke světlu. Tma je na jednu stranu hrozivá a skrývá nebezpečí, ale také poskytuje úkryt a ožívají v ní vzpomínky, které pomáhají hrdinům se nevzdat naděje (Olšan a Agnes), ale i takové, na které by raději zapomněli (Jürgenova válečná traumata). Tuto symboliku uzavírá poslední kapitola, kdy s návratem Jana a Agnes vysvítá slunce. Román se odehrává stejně jak Habermannův mlýn v Jeseníkách, na Šumpersku. Místa jmenovaná v románu střídavě česky a německy jsou skutečné vesnice a města (Talhof, Woinitz, Kleine Mohrau, Hanušovice atd.). V té době zde byla hranice s Německem, v roce 1945 však území za hranicemi připadlo Polsku.

Mapa Šumperska s vyznačenými místy děje

Prameny a literatura

• URBAN, Josef. 7 dní hříchů. Praha: Fragment, 2012
• PETRBOK, Václav. Obraz a vzpomínka. Několik poznámek k odsunu/transferu/vyhnání sudetských Němců v české a německojazyčné beletrii. In: POLIAKOVÁ, M.; RAŠKA, J. a SMYČKA, V. (eds.) Uzel na kapesníku. Vzpomínka a narativní konstrukce dějin. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014
• VAŠÍČEK, Filip. Vysídlení Němců ze Šumperka v letech 1945 -1946. Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta. Bakalářská práce. Brno: 2011. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/a7gw3/Vysidleni_Nemcu_ze_Sumperka_1945-1946.pdf (citováno dne 12. 5. 2020)
• https://web.archive.org/web/20160305062323/https://www.literarky.cz/politika/rozhovory/12358-chamtivost-je-motorem-veho-zleho (citováno 12. 5. 2020)
• https://www.lidovky.cz/kultura/film-vs-realita-7-dni-hrichu-kombinuje-historii-s-filmovou-fikci.A130415_152504_ln_kultura_rak (citováno 12. 5. 2020)
• https://opavsky.denik.cz/kultura_region/film_masakr20070903.html (citováno 12. 5. 2020)
• https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123227692-kde-se-vali-kameny/20756226809/ (citováno 12. 5. 2020)
• https://www.revuepolitika.cz/clanky/1362/habermannuv-lync-a-narodni-sebebicovani (citováno 12. 5. 2020)

[1] PETRBOK, Václav. Obraz a vzpomínka. Několik poznámek k odsunu/transferu/vyhnání sudetských Němců v české a německojazyčné beletrii. In: POLIAKOVÁ, M.; RAŠKA, J. a SMYČKA, V. (eds.) Uzel na kapesníku. Vzpomínka a narativní konstrukce dějin. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014, str. 136.