Jiří Wolker – Host do domu

07.09.2020

Devětsil

  • Levicový svaz, avantgarda
  • Jiří Wolker, Karel Taige - Proletářské umění
  • Tendenční umění = tendenční umění je dobré umění a má estetickou funkci, ale má jinou, důležitější, a to je politická, tendenční funkce
  • Optimismus; vymezuje se vůči romantismu;
  • Promítli se i do architektury

JIŘÍ WOLKER - HOST DO DOMU (1921)

  • První básnická sbírka obsahuje verše plné chlapecké něhy, lásky k životu, důvěrného vcítění do světa lidí chudých a ponížených i do světa věcí, jež člověka obklopují.
  • milá, něžná, líbezná, psána v duchu vitalismu
  • Sbírka zahrnuje 3 oddíly poezie prostých věcí s názvy Chlapec, Ukřižované srdce a titulní Host do domu. V dalších vydáních byla do sbírky začleněna i delší báseň Svatý kopeček, a to jako její závěrečný oddíl.
  • Host do domu obsahuje poezii prostých věcí, poezii milou, milující. Ve sbírce převládají obrazy harmonie, radosti, víry a naděje. Objevují se ale i motivy vojáků, kasáren, tvrdého dělnického života, chudoby. Vše Wolker řeší všeobjímající láskou.

CHLAPEC

  • V tomto oddílu autor vyjadřuje svou nezměrnou lásku k lidem i věcem a dychtivou radost ze života. Reakcí na 1. světovou válku je zde příklon ke každodennosti běžného života, k oslavě prostých věcí, všedních darů života, domova a rodinné pohody. Autor touží po harmonii ve vztazích k lidem, k přírodě i k neživým věcem.
  • Pokora; vyjádřena pokora, láska a štěstí, naděje. "jenom kytička", která je však součástí celé přírody, toho všeho, co nás obklopuje, bez čeho bychom byli jen holé nic. Vše, co nás obklopuje, má své nezastupitelné místo, svou funkci, svou důležitost. "Dětská poezie"; naivní, má to ke všemu blízko - dotýká se mě nebe
  • Básník vyjadřuje svými básněmi lásku k nejprostším věcem - Pokora, Kamna, Poštovní schránka.
  • V básni Kamna autor přirovnává tak prostou věc, jako jsou plotny u kamen, jarním loukám, na které se smějí maminky-sluníčka a na nichž pak vyrostou chléb a koláče. Kamna ožívají, jsou teplá, životodárná, vonící, jako celá báseň. Do básně vstupují přírodní jevy, autor je využívá k obrazným pojmenováním, například chleby a koláče jsou jako květiny polní, plotny jsou louky na jaře.
  • Biologizuje věci, dává jim život, přirovnává je ke květinám či jiné přírodě
  • Poštovní schránka rukou básníka ožívá a modře kvete, na psaníčkách rostou plody. Znovu se v obrazných pojmenováních dostáváme k přírodě - srdce jsou červené blizny, na kterých rostou sladké a trpké plody, čmelák roznáší psaníčka do celého světa. Kontrasty,
  • Básníkův silný citový vztah k přírodě se projevuje v básni Žně. Slunce zde vidí jako básníka, který napsal krásnou báseň - zlatavé pole s obilím; muže, ženy a děti pak jako hltavé čtenáře, kteří se od těch nádherných veršů nemohou odtrhnout. Sám autor touží splynout se všemi těmi lidmi, splynout s přírodou a stát se její součástí.

UKŘÍŽOVANÉ SRDCE

  • Tento oddíl již není tak příjemný, štěstím kypící a veselý jako Chlapec. Zde už si autor všímá i smutnějších stránek života, už dospěl a uvědomuje si, že život přináší i krušné chvíle, které se mnohdy v ty příjemnější jen ztěžka převracejí.
  • Můžeme to vysledovat hned z úvodní básně Ukřižované srdce. Objevují se zde nevěstince a kasárna, předměstské domy a továrny, básník nás zavádí do velkoměstského prostředí. Báseň je smutná, i když naděje v lepší život, v lásku neumírá.
  • Tvrdá a těžká práce je námětem i dalších básní, například Ze soboty na neděli, i když i tady není básníkovi cizí naděje, dokonce i lehká ironie a vtip.
  • Smutek a stesk čiší i z dalších básní tohoto oddílu. Pokojík v hotelu je o osamocení člověka, který nemá nikoho, kdo by přišel a zadarmo se na něj usmál, kdo by mu řekl něco pěkného, milého a teplého
  • Báseň Rekruti nám ukazuje nástup branců do kasáren jako smuteční obřad, všude je jen šeď a čerň, smutek, jejich hlavy jsou jako "černé rakvičky". Kde je ten krásný život? Kde je láska maminčina a milenčina?
  • Oddíl obsahuje i básně milostné, např. Zamilovaný nebo Nemocná milá.

HOST DO DOMU

  • Třetí oddíl se tematicky i výrazově jakoby vrací k oddílu prvnímu. Drsnost, stesk a smutek jsou zahnány, do popředí vystupuje optimismus, smír, naděje a láska.
  • "...Lidé lidem dveře otvírají..." (Host do domu)
  • Zajímavé jsou básně, ve kterých se projevuje autorův vztah ke smrti, ať už je to Smrt či Hřbitov. Wolker jako by smrt nebral příliš vážně, snad jako by o ní ani nepřemýšlel. Patří zkrátka k životu a není třeba mít z ní jakékoli obavy. Když člověk zemře, tak vlastně jen usne v krásné bílé krajině. Hřbitov je pro básníka místo, kde si děti na hrobech hrají na tátu a mámu, místo, kde milenci sedí na lavičce v aleji akátů. "Na této zemi není smrti, jsou jenom staří a mladí." (Hřbitov)
  • Součástí tohoto oddílu je též báseň Věci. Opět dává ožít věcem neživým, personifikuje je, Wolkerovy věci žijí, dívají se na nás a trpí, také mlčí a čekají a milují a chtěly by si porozprávět; ...Proto miluji věci a také miluji celý svět." (Věci)
  • Opomenout nesmíme ani básně Na svatého Mikuláše a Koledy, které evokují čas sváteční, čas zimní, čas vánoční
  • MOTIV MATKY A ŽENY - využívá zdrobnělin tohoto slova, snad tím chce vyjádřit tu lásku a něhu (Svatodušní svátky, Žebráci, Kamna, Zamilovaný, Rekruti, Vězeň)
  • Stejně silný je ve Wolkerově tvorbě motiv ženy. A to "jakékoli" ženy. Wolker nemá problém ani s lehkou holkou, nehodnotí ji, nezaujímá k ní postoj ani negativní, ani pozitivní, prostě také je to žena a patří to k životu. "...plešatí starci se v barech u vína chlubí, kolik holek si koupili..." (Návrat)
  • Častěji se v jeho poezii objevuje žena čistá, milá, něžná, žena-milenka, žena-manželka, žena-matka. Vztah Wolkera k ženám je v této sbírce spíše v plenkách, je to postoj mladíka nepříliš zkušeného, který teprve hledá. Ale je to postoj veskrze civilní a moderní, básník se rozhodně nevznáší na růžovém obláčku a nehledá ženu vysněnou až neskutečnou. Taktéž erotika mu není zcela cizí, ke vztahu muže a ženy patří, vidíme ji tedy i v jeho poezii, erotiku něžnou, erotiku "tak akorát".
  • K svátku mé milé - Autor své milé vyká, váží si jí, má ji rád. Také erotika je zde jen náznaková jakoby ve fázi hledání, zkoušení. Je to velmi něžné a milé.
  • V další básni Háj už autor pomýšlí na ženění, zde je mu žena bílou kapličkou v zeleném háji, symbolem lásky a čistoty. Z básně dýchá autorova představa šťastné rodiny se spoustou šťastných dětí.
  • Báseň Rekruti již v sobě zahrnuje smyslnou erotiku, bílé postele, tělo, rty... Je to ale něco zcela přirozeného, co patří k životu, nic bezúčelně sexuálního. Láska je předzvěstí nového života.
  • Básně Zamilovaný a Nemocná milá nám představují mladého básníka, zamilovaného, toužícího po něžné a oddané lásce, po zlatých očích, po erotice. I v této situaci vzpomene na maminku.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

  • volný verš, rým je nepravidelný, střídá se sdružený se střídavým, také verše, které se nerýmují, rytmus je také nepravidelný, popřípadě chvilková pravidelnost je narušena, což působí velmi zvláštně, možná až nepříjemně, snaží se přiblížit běžnému jazyku komunikačnímu, chce, aby byla jeho poezie přirozená, srozumitelná.
  • Trochej je ženský, jamb je mužský -> nekombinuje je
  • střídají se krátké věty s dlouhými, objevují se souvětí, typický je přesah, střídají se souvětí podřadná a souřadná, větné členy holé, rozvité i několikanásobné, nicméně není v tom žádný systém, či lépe řečeno - systém je v nesystematičnosti, i to je záměr, i to je typické pro běžnou řeč. Při čtení jeho poezie nám vlastně ani nepřijde, že čteme báseň.
  • Pro přirovnání a obrazná vyjádření si autor "chodí" do přírody, kterou nezměrně miluje. Není snad báseň, ve které bychom něco takového nenašli
  • Básník se snaží o gradaci, dynamické zesílení vrcholných míst básní, využívá přirovnání, kontrast, metaforu, metonymii, personifikaci.
  • Když dává věcem či lidem podobu přírody tak jim dává něžnost, krásu, nevinnost -> je to výrazně expresivní
  • Psaní o věcech v poezii - Reakce symbolismu, přelom 19. a 20. stol -> v české poezii to není zas tak silná tendence

Personifikace
"...nebe dlaň o tebe opřelo si..." (Pokora), "...poštovní schránka... kvete modře, psaníčka čekají..." (Poštovní schránka), "...věci... žijí a dívají se na nás..." (Věci)

Metafora - postupně rozvíjená
"Slunce... napsalo báseň zlatým perem na naši zem. Muži, ženy, děcka jen čtou a čtou a čtou. Také já chci říkat tu báseň..." (Žně), "... Poštovní schránka... kvete modře. ...srdce, blizny červené, schované v růžovém okvětí." (Poštovní schránka)

Přirovnání
"Psaníčka jsou bílá jako pel..."(Poštovní schránka), "Pánbůh... jak žebrák s mošnou a holí." (Žebráci), "Den jako jesle tichý je..." (K svátku mé milé)

Kontrast
"... psaníčka do ní házejí ze dvou stran, z jedné smutná a z druhé veselá.", "... narostou na nich plody sladké nebo trpké."(Poštovní schránka)

Anafora
"...vím, že tu chodí s mošnou a holí, vím, že se jednou s ním shledám..." (Žebráci)

Čtenářský deník - Různé poznámky z VŠ
Všechna práva vyhrazena 2020
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky