Jaroslav Durych

*2. 12. 1886, Hradec Králové † 7. 4. 1962, Praha

• prozaik, básník a esejista
• jeden z nejvýznamnějších českých katolických autorů 20. století
• v jeho díle najdeme vyhraněné křesťanské pojetí reality jako součásti božího řádu neovlivnitelného lidskou vůlí
• podrobný životopis naleznete zde: https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=303

Rekviem: menší valdštejnská trilogie

• Rekviem bylo považováno za jednu z nejlepších Durychových prací
• jedná se o tři krátké povídky vzniklé v letech 1927-1928
• "rekviem" zde může znamenat mši za mrtvého, tedy vzpomínky za Albrechta z Valdštejna
• Trávníček: "Název triptychu Rekviem je přiměřený všem těmto příběhům a přímo vyplývá ze struktury textu. Má určitou platnost také jako znamení vyvrcholení a předělu jedné velké etapy celého Durychova díla. Po vydání Rekviemu se výrazně proměnil charakter Durychovy tvorby."[1]
• odehrává se během třicetileté války v 17. století
• zabývá se osudem frýdlantského vévody (Albrechta z Valdštejna), ale odehrává se po šlechticově smrti a Albrecht z Valdštejna v něm vystupuje jako symbol nebo jako mrtvola

Téma:

• život během třicetileté války → historicko-společenská tématika; válečné běsnění, temné období, které je sice skončeno, ale přesto po sobě zanechává stále nevyřešené otázky → patrné hlavně v povídce Valdice a Budějovická louka
• události kolem smrti Albrechta z Valdštejna - všechny tři povídky spojuje jeho smrt
• kontrastnost Valdštejnovy postavy a jeho osudu: protiklad tehdejší Albrechtovy moci a jeho pádu, který představuje nutný důsledek střetnutí velké osobnosti s malostí doby
• tři povídky jsou třemi variantami na jedno téma: na konflikt statečnosti a zbabělosti, věrnosti a zrady, velikosti skutečné a jen předstírané, vznešenosti srdce a vznešenosti zevnějšku zakrývající sprostou nízkost[2]
• Kurýr: hrdinné vystoupení věrného sluhy, které se ukáže jako zbytečné a je zesměšněno
• Budějovická louka: rozmluva zajatých šlechticů o tehdejších událostech
• Valdice: msta švédského generála Banéra na mrtvole Albrechta z Valdštejna

Motivy:

• nadčasové: vztahy nadřazenosti a podřazenosti, moci a dobrovolné smrti, statečnost a oddanost, časté motivy obdivování lesa
• věrnost x zrada
• strach ze smrti, pokrytectví
• zajatectví
• "Durychův spekulativní intelekt je zde díky komornějšímu objemu díla ve vyrovnané shodě se svrchovanou imaginací a s uměřeností výrazu. Smyslová svěžest se pojí s přísnou tvarovou kázní. Strmých vrcholů dosahuje Durychova rafinovaná ironie a jeho umění kontrastu - Durych nepracuje jen s protikladem světla a stínů, ale dosahuje udivující sugesce barvy, zvuků a ticha. Hloubka básnické zkušenosti odpovídá bohatství slova, budujícího tragický prostor bez samoúčelnosti a nahodilostí."[3]

Postavy: lidé šlechtických nebo náboženských titulů

Názvy povídek:

• povídka Kurýr je nazvána podle hlavního hrdiny, který jede žádat o přísahu věrnosti pro mrtvého vévodu
• Budějovická louka je místem, kde odpočívají zajatí důstojníci a kde se tito také setkají s neznámou dívkou, která jim jde oznámit hrozivé zprávy
• Poslední povídka má název podle místa posledního odpočinku vévody Albrechta z Valdštejna: Valdice. Zavražděný vévoda však nemá klid ani po smrti, protože se mu přichází pomstít švédský generál Jan Banér

Jazyk a výstavba textu:

• jazyk velmi složitý → archaický jazyk a metafory, dále jsou zde časté personifikace
• výběr slov a i stylistická stavba je velice komplikovaná, jazykové prostředky jsou spíše typické pro poezii než pro prózu
• složitým jazykem se možná autor snaží navodit pocit a atmosféru doby, ve které se děj odehrává a kterou sám autor velmi obdivoval a inspiroval se v ní → baroka
• časté volné přívlastky, které se vrství za sebe; popisy převládají nad dějem
• osudovost je další moment typický pro dobu baroka → příběhy působí dojmem, jako bychom sledovali dřevěné loutky, které nemohou svět kolem sebe příliš ovlivnit
• podrobné popisy staveb i přírody
• častá kontrastní spojení - např. "strašlivá zbožnost vznešených vrahů"[4]

Další poznámky

Nejsilnější je tedy motiv smrti, která je přítomná u všeho podstatného, co se v knize děje. Dalším výrazným prvkem jsou kontrasty: život a smrt, krása a ošklivost, pravda a lež, zrada a věrnost. Durych je značně ovlivněn expresionismem, přičemž některé popisy působí až naturalisticky. Expresionismus je znatelný v celé Durychově tvorbě. Tady především v nejrůznějších popisech událostí, lidí, scén, které líčí do detailů.

Při popisu hojně používá figur a tropů - zejména metafory.

Dílo je poměrně unikátní v tom, že se zaměřuje na období sedmnáctého století. S podobnou tématikou se můžeme výjimečně setkat i u jiných autorů, ztvárnění ale není tak realistické jako právě u Durycha.

Primární literatura

DURYCH, Jaroslav: Rekviem: Menší valdštejnská triologie. Praha: Československý spisovatel, 1966.

Sekundární literatura

TRÁVNÍČEK, Mojmír: Doslov In Rekviem: Menší valdštejnská trilogie. Olomouc: Votobia, 1995.

STROHSOVÁ, Eva: Doslov. In Rekviem: Menší valdštejnská triologie. Praha: Československý spisovatel, 1966.

Internetové zdroje

https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=303

[1] TRÁVNÍČEK, Mojmír: Doslov In Rekviem: Menší valdštejnská trilogie. Olomouc: Votobia, 1995.

[2] STROHSOVÁ, Eva: Doslov. In Rekviem: Menší valdštejnská trilogie. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 78.

[3] TRÁVNÍČEK, Mojmír: Doslov In Rekviem: Menší valdštejnská trilogie. Olomouc: Votobia, 1995.

[4] STROHSOVÁ, Eva: Doslov. In Rekviem: Menší valdštejnská triologie. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 79.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY NA NAŠEM BLOGU

Přečtěte si jako první, co je nového