František Hrubín – Romance pro křídlovku
1962
Žalostná romance, básnická skladba, milostný příběh
Volný verš, nepravidelný verš, sem tam pravidelný verš
Téma: Život X smrt
Motiv křídel - představa krve, motiv břitvy (dospělost), vesmír a obloha, doutník - pomíjivost
Křídlovka = druh trubky; vesnická hudba
Další díla: Jobova noc, Řeka zapomnění, Hirošima, ...
Volné verše bez rýmu, blíží se tedy básni v próze.
Tradiční básnický jazyk, slova z civilu (traktor, ...)
Hlavními tématy jsou láska Františka k Terině, dívce od kolotočů, dále pak nevyhnutelnost stáří a smrti v případě Františkova dědečka. Může zde také zpozorovat dvě různé podoby lásky i smrti. Za prvé tu čistou a upřímnou lásku Teriny s Františkem, za druhé fyzický chtíč Tonky. Přirozenou smrt dědečka a krutou nespravedlivou smrt mladinké Teriny.
CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:
František - v podstatě sám autor, vypravěč; dvacetiletý student, citlivý, upřímný, romantický, bláznivě milující Terinu a pečlivě a zodpovědně se starající o starého nemocného dědečka
Terina - patnáctiletá dívka z maringotky od kolotoče, je velmi citlivá, upřímná, téměř dětsky naivní, bezprostřední
Tonka - vyzývavá, svádějící Františka, prudká a vášnivá venkovská dívka
Viktor - žárlivý kolotočář ze střelnice, má velké plány s Terinou, takže je Františkovým sokemDĚJ:
Příběh není chronologický, i když jsou jednotlivé části přesně datovány (např. Dnes v noci /28. srpna 1930/). Jde v podstatě o poeticky psané vzpomínky na období mezi třemi posázavskými poutěmi. Celý příběh je zakončen listopadem 1961, kdy autor vzpomíná: Navždy mě bude víc o člověka, z něhož břímě lásky a smrti a břímě života vyrazí zpěv. Je zde v podstatě více příběhů odehrávajících se zároveň. František se zamiluje do Teriny, která jeho lásku opětuje, ale je žárlivě hlídána Viktorem, jemuž ji slíbil její otec. Líčeny jsou Františkova dostaveníčka s vášnivou a smyslnou Tonkou u řeky i Františkova starost o dědečka po mozkové příhodě, o kterého se velmi pěkně stará, přestože dědeček ho už ani nepoznává.
Po třetí pouti, když má Terina odjíždět, navrhne jí František sňatek. "Což kdybychom se vzali? - "Proč by ne!" A Viktor střeží každý krok a v Sázavě se voda zelená, "jako by se v ní všecka jeho žluč rozlila." Ale žárlí i František, když Terina přijde s Viktorovou čepicí: "Do smrti neuvidím udivenější oči. - Už nikdy nepřijdeš..." Terina odběhne a s komedianty odjede. Ve stejný den zemře i Františkův dědeček.
O rok později, když se opět blíží pouť, František se těší na Terinu. "Poletím k Lešanům... Poběžím rovnou na náves." Tam ho omráčí nevyžádané Viktorovo sdělení: "Není s námi!" - "Kdo?" zeptá se, jako by nerozuměl. - "Umřela na záškrt. V zimě"
Až po dlouhých letech (přibližně po dvaceti) se s Viktorem setkali: "Ty mě neznáš?" - "Ne." - "Já jsem Viktor." Obejmou se kolem ramen a vyjdou na spící náměstí. "Jeďme tam!" Dva bývalí sokové tedy společně navštíví hrob Teriny v Netvořicích.