Eurípidés – Médeia

AUTOR 

Eurípidés byl dramatik a filozof, údajně se narodil 23. září 480 př. n. l. v bohaté rodině.

Je znám především tím, že přebudoval formální strukturu tradiční antické tragédie - do hlavních rolí obsazoval i ženy či otroky, zabýval se charaktery a psychologií postav, kritizoval problémy v Athénách a satirizoval mnoho hrdinů řecké mytologie.

Z 92 her se v celku zachovalo pouze 18 tragédií a 1 satyrské drama.

Eurípidés zemřel na dvoře makedonského krále Archeláa r. 406 př. n. l.

Eurípidés byl žákem Anaxagora a Prótagora a na tehdejší dobu byl neobyčejně vzdělaný, také se často setkával s významnými filozofy té doby. Tato setkání i jeho inteligence ho vedli k více odlehčenému a novátorskému zpracování toho mýtu oproti jeho předchůdcům.

UMĚLECKÝ SMĚR

Eurípidés je nejmladším ze tří hlavních představitelů starořeckého dramatu. (Sofokles, Aischylos)

Všichni starořečtí dramatici zpracovávali tytéž náměty z mytologie, obecně jim nešlo o originalitu. Svou roli v ději měla božstva sídlící na hoře Olymp, která zasahovala do životních příběhů smrtelníků.

DRUH: Drama

ŽÁNR: tragédie

LITERÁRNÍ SMĚR: starořecká literatura

NÁMĚT: co je člověk schopen udělat kvůli lásce, žárlivost

MOTIV: osamělost, utrpení

Místo: Řecko Korint, před Médeiiným domem a na ulici

Tradiční osnova tragédie:

• Expozice
• Kolize
• Krize
• Peripetie
• Katastrofa

ZNAKY

Věnoval se převážně tragédii- žánru, jenž tehdy sklízel mnohem větší úspěchy než komedie. Na rozdíl od Sofokla či Aischyla nekladl důraz na vůli bohů, ale spíše na činy samotných lidí. V tomto díle se objevují důležité prvky, které jsou specifické právě pro Eurípida - hlavní postavou je žena a její jednání má původ v jejím charakteru a emocích (podle mýtu usmrtila Médeia své děti omylem, v jeho verzi je však zabíjí vědomě v záchvatu nenávisti).

HLAVNÍ POSTAVY

Médeia - nelze říci, zda je kladná nebo záporná, záleží na úhlu pohledu

Mocná kouzelnice, dcera kolchidského krále Aiéta, pomohla Argonautské výpravě získat zlaté rouno a zamilovala se do Iásona, jejich vůdce. Kvůli Iásonovi zradila svého otce i svou vlast, dokonce kvůli němu zabila vlastního bratra a s Iásonem odplula do Korintu. Médeia je zachycena jako vášnivá a impulzivní žena.

Iáson - záporná postava

Vůdce Argonautské výpravy, velmi vypočítavý, touží po moci a po vládě, kterou mu však královská dcera Médeia nezajistila.

Chůva - kladná postava, Médeiina chůva

VEDLEJŠÍ POSTAVY

Kreón - záporná postava, král korintský

Dcera Kreónova - v tragédii nemluví a je bezejmenná, nová manželka Iásona

Aigeus - kladná postava, král athénský, nabídl Médee pomoc

Vychovatel - kladný, vychovatel Médeiiných dětí

Sbor - kladné postavy, radí Médee, nezasahují do děje

Dva synové; Družiny; Sluhové; Poslové

DĚJ

Médeia se zamiluje do vůdce Argonautské výpravy Iásona a pomůže mu získat zlaté rouno - zradí kvůli němu svou zemi i rodinu a odejde s ním do Korintu.
Médeia a Iáson spolu zplodí dva syny a vedou celkem šťastný život lidí střední vrstvy. Když však korintský král Kreont požádá Iásona, aby si vzal jeho dceru za manželku, Iáson souhlasí - je mladá, krásná a sňatkem s ní by mohl snadno dosáhnout vlády.
Když se Médeia o manželově nevěře dozví, velmi se na něj rozzlobí. Nechápe, proč ona, která musela zradit své nejbližší kvůli němu, je jím teď sama zrazována. Neví, kam teď jít, když jeden domov si znepřátelila a z druhého je štvána vlastním manželem. Svou nenávist směřuje jak k Iásonovi, tak k jeho nové ženě, jejímu otci a dokonce i ke svým dětem. Vidí je totiž jako důkaz vztahu s člověkem, který byl schopný takhle ublížit. Miluje je, ale spatřuje v nich svého muže a jejich nešťastné manželství.
Iáson se brzy dozví, jak jeho manželka běsní, a jede se za ní podívat. Marně jí tvrdí, že ji sňatkem s královskou dcerou nechtěl podvést, jen zajistit lepší budoucnost jejich synům - ti by se totiž stali dětmi z královské rodiny a jako takovým by se jim dostalo kvalitního vzdělání
i velkého dědictví. Marně ji přesvědčoval, ať se snaží zkrotit svou nenávist a myslet spíše na budoucnost dětí než sama na sebe. Médein hněv, zoufalství a pocity ponížení a hanby, kterým ji Iáson vystavil, pro ni byly neúnosné. Přesto se tvářila, že jeho slova přijala, avšak jen proto, aby mohla uskutečnit svou pomstu. Darovala mu šaty na usmířenou, jenže je napustila jedem a Iáson, jeho nová manželka i její otec se po kontaktu látky s pokožkou otrávili. To ale Médeie nestačilo - vlastníma rukama zabila i své dva syny.

JAZYK

Tragédie je psána formou poezie, je zde užíváno hodně archaismů (žalozpěv, mrzce, um) a zastaralých tvarů slov.

Historismy - kolbiště

Poetismy: žel, pěl, bol

Vulgarismy: ty tvore odporný, ničemníku, netvore

Expresivní výrazy: netvore

Stylově zabarvená slova: tvářinka, lůna

Neutrální: otec, matka

Z básnických figur jsou v ní zastoupeny například apostrofa, anafora či inverze, objevují se i řečnické otázky. Z trop se tu vyskytují například epitetony, metonymie nebo hyperboly.

Vyskytuje se zde přímá, nepřímá i nevlastní polopřímá řeč

Ich i er- forma

Psáno v dialozích

Vnitřní monology

Slohové postupy - vyprávěcí slohový postup

Syntatické prostředky - druhy vět - oznamovací, tázací, zvolací, rozkazovací

Zvukové prostředky - daktylotrochejské metrum, rým v textu není

VÝZNAM KNIHY

Médeia je neznámějším Eurípidovým dílem a zároveň jedním z nejvýznamnějších děl antické literatury vůbec. Eurípidés uzavřel vývoj řecké tragédie a zásadně ovlivnil novodobé drama.

Mnoho Euripidových námětů bylo též znovu zpracováno v období klasicismu.

OKOLNOSTI DOBY VZNIKU DÍLA

Hra vznikla v době, kdy společnost nebyla zvyklá na podobné moderní pojetí vlastních mýtů. Athénské publikum ji proto u vyhlašování cen při příležitosti městských Dionýsií v roce 431 př. n. l. přidělilo až 3. místo.

Eurípidés byl žákem Anaxagora a Prótagora a na tehdejší dobu byl neobyčejně vzdělaný, také se často setkával s významnými filozofy té doby. Tato setkání i jeho inteligence ho vedli k více odlehčenému a novátorskému zpracování toho mýtu oproti jeho předchůdcům.