Eugéne Ionesco (1912-1994)

• francouzský dramatik rumunského původu
• typická hravost a vynalézavost "antijazyk"
• tvrdí, že svět je plný utrpení a fanatismu, proto se v jeho hrách objevuje tragická a bezradná vize světa
• jeho díla je třeba vnímat jako memento proti osamocení a politické zvůli

Plešatá zpěvačka - nesmyslná konverzace dvou manželských párů (Smithovi a jejich hosté Martinovi), služky a velitele hasičů - banální, nesouvislé fráze bez logické souvislosti (inspirací byl groteskní text v konverzační příručce angličtiny), dějové náznaky - rozhovor nabývá na agresivitě, mluvčí se přestávají vnímat - repliky jsou nesmyslné průpovídky, slova, slabiky, hlásky -> bezvýchodná situace - "tragédie řeči" - v závěru hry se vrací výchozí situace, role hostů a hostitelů se vyměnila

Novy nájemník - nájemník se postupně ztrácí mezi předměty zaplňujícími jeho pokoj

Amadeus aneb Jak se ho zbavit - rozpínající se mrtvola narušuje život manželské dvojice

Židle - hl. hrdiny jsou Stařeček a Stařenka - Stařeček chce lidstvu sdělit své poselství, pozve hosty a řečníka - to vše jen ve své mysli - nakonec přijde opravdový Řečník, Stařeček mu sdělí poselství a se Stařenkou skočí z okna - Řečník se pak snaží složitě obecenstvu oznámit, že je hluchoněmý - na scéně zůstanou místo lidí jen židle = symbol prázdnoty a pomíjivosti

Nosorožec - hlavní hrdina se nechce proměnit v nosorožce, protože by se stal součástí bezmyšlenkovitého stáda

Rok vydání: 1948
Literární druh: drama
Literární žánr: tragikomedie - tragédie v myšlence řeči, komedie ve znění výpovědích
Téma: nuda, neschopnost lidí se dorozumět
Smysl: Smysl díla je ukázat neschopnost lidí se dorozumět. Vzájemná ignorace - nikdo neposlouchá toho druhého a nezajímá jej, všichni jsou zahleděni do sebe

Absurdní drama

• Divadelní žánr
• Zrodil se v 50. letech 20. století (Čekání na Godota)
• Žánr, který chce ukázat člověka osamělého, ztraceného
• Za jednoho ze zakladatelů je považován i Franz Kafka, přestože nikdy nenapsal divadelní hru
• Absurdní divadlo popírá antické hodnoty (pravidlo tří jednot....)
• Postrádá zápletku, expozici (divák je vržen doprostřed dění)
• Divák má mít na konci pocit absurdnosti, trapnosti
• Postavy v absurdním divadle se chovají bez psychologické motivace, dělají nepodložené, nelogické, nesmyslné věci
• Vyskytuje se v něm devalvace jazyka - rozhovor mezi postavami je v podstatě monologem každé z nich, postavy se navzájem neposlouchají, postavy se nevyjadřují verbálně
• Absurdní drama zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Ukazuje člověka, jenž je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil.

Charakteristické je odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci. Dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění.
Hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky. Časté jsou groteskní prvky a černý humor.
Autorovo drama nastavuje zrcadlo době, která vychovává lidi pokřivených charakterů a ctí zásadu: do ničeho se moc neplést, ale maximálně využít dané situace a z ní vyplývajících výhod. Nejabsurdnější z celého díla je postava sládka, člověka, jenž se propůjčil k donášení a přitom se staví do očí druhého jako nejlepší kamarád, jako ten, kdo chápe a pomáhá. Prázdnota slov a způsobu tohoto života je vyjádřena neustálým opakováním stejných frází a nezávazným "žvaněním", směšně působí časté odchody na toaletu a následné zapínání poklopce atd.

Obsah:
V obydlí manželů Smithových se v devět hodin rozehrává "antihra" Eugéna Ionesca, která nechá tyto středostavovské Angličany konverzovat o ničem, ačkoliv jejich rozhovor ještě na začátku dává trochu smyslu.
Pan a Paní Smithovi jsou po večeři, žena mluví o všem možném, zatímco muž čte noviny a nezúčastněně pomlaskává do rytmu odbíjejících hodin. Nebo vysloví nějakou ironickou odpověď, aby manželce dokázal svou rozumovou převahu. Pak se jejich hovor přesune k rodině, kde zemřel Bobby Watson. Problémem je, že všichni, ať jsou to osoby mužského nebo ženského pohlaví, se jmenují Bobby Watson a nejde je rozeznat ani podle zaměstnání, protože všichni pracují jako obchodní cestující. V jejich malé hádce je vyruší služebná Máry vracející se z kina, aby jim oznámila, že venku již hodiny čekají manželé Martinovi, kteří se neodvážili vstoupit bez vyzvání služebné. Proto Smithovi odchází do jiného pokoje se převléknout a na scénu vstupuje nový manželský pár.
Pan a Paní Martinovi si k sobě sednou a započnou konverzaci. Protože se ještě "neznají", každý nadhazuje otázku, kdy ke svému překvapení ("Jak je to zvláštní a jaká shoda! Já také bydlím v pátém poschodí v bytě číslo 8") zjišťují, že bydlí ve stejném bytě, oba mají dvouletou dceru Alici a dokonce přijeli stejným vlakem, přesto si jeden druhého nepamatují. Když se tedy konečně jako manželé potkají, obejmou se a usnou si v objetí. Jako by situace nebyla již tak dost absurdní, přijde na scénu Máry, obeznámí nás s fakty, že pan Martin není Donald, paní Martinová není Alžběta, tudíž ani nejsou manželé, a že Máry je ve skutečnosti Sherlock Holmes.
Pak se konečně oba manželské páry sejdou, a aby skončili s trapným mlčením a obviňováním, začnou si povídat příhody. Když se k nim pak ještě přidá požárník hledající oheň, který tu jistě musí být nebo alespoň bude, vznikne kroužek osob mluvících zaujatě o ničem. Po požárníkově odchodu se navíc Smithovi a Martinovi začnou přebíjet slovními spojeními plnými nonsensů, vulgarit, prostě hloupostí, což vyústí v náhlou tmu. Když se rozsvítí, vidíme před sebou pouze Martinovi, kteří začínají rozhovor stejně jako Smithovi na začátku.

Postavy:
Smithovi - paní se vyjadřuje velmi spisovně, objasňuje manželovi novinky ze společnosti a info o jejich rodině, pan je velmi klidný člověk
Martinovi - zmatení a zapomnětliví
hasič - vtipálek a šprýmař, hledá neexistující oheň

Kompozice:

• cyklická - hlavní hrdinové si vymění místa a vše začíná od začátku
• není zápletka a není děj

Jazyková složka:

• spisovná čeština s prvky obecné češtiny
• opakování slov
• prázdná slova a klišé
• devalvace jazyka - znehodnocování
• nejedná se o dialogy ale o směs monologů

Ostatní autoři

Totalitní společnost: George Orwell - 1984, Farma zvířat,

Absurdní drama: Edward Albee - Kdo se bojí Virginie Woolfové, Samuel Beckett - Čekání na Godota

Postmodernismus - Umberto Eco - Jméno růže

Magický realismus - Gabriel García Márquez - Láska za časů cholery, Sto roků samoty

Václav Havel - Zahradní slavnost, Vernisáž