Edgar Allan Poe – Havran

Dojem, představy, touhy

Vyzdvihuje svobodu jednotlivce, cit, vášeň

Jedinečnost, emocionalita, nespoutanost

Útěk z každodenního života

Hrdina je výjimečná osobnost, stojí mimo společnost (vrah, kat, zloděj, žebrák,...) Touží po lásce. Většinou se zamiluje do ženy, kterou nemůže mít. Ví, že svět nelze změnit -> melancholie, zklamání, skepse

Revoluční proud - národní hrdost X Konzervativní - Ideály X společnost - prolínají se

Ve Francii Minulost, V Anglii drsnost a příroda, v Rusku protesty pro carovi, v Polsku a Maďarsku nesvoboda

Další autoři

U nás:

Božena Němcová - Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí, Karla, Babička, Divá Bára

Karel Jaromír Erben - Kytice, Prostonárodní české písně a říkadla

Karel Hynek Mácha - Máj, Cikáni, Marinka

Josef Kajetán Tyl - Fidlovačka, Jan Hus, Strakonický dudák

Anglie:

George Gordon Byron - Childe Haroldova pouť

Percy Bysshe Shalley - Odpoutaný Prometheus

Jane Austenová - Pýcha a předsudek, Rozum a cit

Francie:

Victor Hugo - Chrám matky boží v Paříži, Bídníci, Dělníci moře

Alexandre Dumas St. - Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo

Rusko:

Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin, Kapitánská dcera

Amerika:

Edgar Allan Poe - Havran, Černý kocour

Edgar Allan Poe se narodil v Bostonu dne 19. ledna 1809.

Jeho matka - Elizabeth Arnoldová - pocházela z anglické herecké rodiny.

Již roku 1804 se u divadelní společnosti objevil dvacetiletý David Poe Jr. Dva roky poté - 14. března 1806 - uzavřel s Elizabethou manželství.

V roce 1807 přišel na svět Edgarův bratr William Henry. 1809 Edgar.

V roce 1810 se manželům narodilo třetí dítě - dcera Rosalie. Rok poté zemřela Elizabeth na rychle postupující tuberkulózu. David přežil svou ženu jen o pár týdnů. Zemřel na zranění, která utrpěl při likvidaci požáru.

Malého Edgara se ujal John Allan - bezdětný obchodník a vývozce tabáku. Allan Poea formálně neadoptoval, ale nechal ho pokřtít na Edgara Allana. Edgar začal navštěvovat školu. V Londýně začal navštěvovat internátní školu v Chelsea.

Po pěti letech se Allanovi vrátili do Richmondu, ale Edgar jako syn herců a hlavně jako sirotek nebyl v aristokratickém Richmondu příliš oblíben.

V 15 letech prožil první osudové setkání, když v krásné a vznešené matce svého spolužáka a přítele Jane Stith Stanardové našel důvěrnici a předobraz svých pozdějších tragických hrdinek. Hluboce zasažen její předčasnou smrtí jí později připsal jednu ze svých nejslavnějších básní - Heleně.

Stále se zvyšovaly spory s otcem. Jejich důvodem bylo, že se Edgar stavěl při sporech na stranu své nevlastní matky. V této době vznikla jeho první zachovaná báseň, rýmovaná satira Oh, Tempora! Oh, Mores!

V roce 1825 opustil školu a nedlouho poté se tajně zasnoubil. O rok později ho otec poslal na nově otevřenou University of Virginia. Zde se potuloval po krajině, kterou později popsal v Příběhu z Rozeklaných hor. Kvůli svým dluhům z karetních her se musel Edgar vrátit domů, kde ho čekala dvě nemilá překvapení. Nejenže mu otec nechtěl dál platit školu, ale i jeho snoubenka se mezitím zasnoubila s jiným.

V roce 1827 odjel do rodného Bostonu, kde se pokoušel o hereckou kariéru. Ta se ovšem nevyvedla, a proto se pod jménem Edgar Allan Perry zapsal do armády Spojených států. Zanedlouho vydal útlý svazek Tamerlán a jiné básně bez uvedení autora jen s mírně ironickým podtitulem "Bostoňan". Vydání této knihy mu vyneslo velký úspěch. V roce 1828 se Edgar rozhodl opustit armádu, ale propuštění z ní zcela záviselo na Allanově souhlasu. Otec však ani na jeden Edgarův prosebný dopis neodpověděl. Po povýšení do hodnosti vrchního seržanta otce žádal o přímluvu, která by mu pomohla k přijetí na vojenskou akademii ve West Pointu.

Téhož roku (1829) zemřela Frances Allanová - Edgarova nevlastní matka. Tato událost přispěla aspoň k dočasnému smíření s otcem. Za měsíc byl propuštěn z armády

Inspirován epidemií cholery vytvořil v dalším roce hned tři díla - Berenice, Morella a Král Mor.

Ve svých 27 letech se oženil se svou ještě ani ne 14letou sestřenicí.

V dalších letech přestěhoval rodinu do New Yorku a poté do Philadelfie.

Založil vlastní časopis Penn Magazine. V prosinci 1840 vyšel Muž davu a v dubnovém čísle následujícího roku se objevily Vraždy v ulici Morgue. V rychlém sledu následovala díla Pád do Maelströmu, Eleonora a Nikdy se s čertem nevsázej o hlavu!

V této době těžce onemocněla jeho žena a už nikdy se zcela neuzdravila. Po krátké odmlce vydal Záhadu paní Rogetové, detektivku Jáma a kyvadlo, horor Černý kocour a Zlatého brouka. Dále následovala díla Odcizený dopis, Vrah jsi ty a humoristická povídka Muž, který se rozpadl.

Na konci ledna v roce 1847 zemřela jeho žena Virginie. V tomto těžkém období Poe vytvořil snad svou nejznámější báseň Havran. V červnu se setkal s Nancy Richmondovou, svou pozdější "Annie" a mimo Virginii zřejmě jedinou ženu, kterou doopravdy miloval. Byl to však neperspektivní vztah a proto se Poe pokusil o sebevraždu. Dále se ještě v jeho životě objevila S. H. Whitmanová, ale u ní si byl stoprocentně jistý, že nejde o lásku. V posledním roce svého života napsal povídku Skokan a popis traumatu vztahu k "Annie" se objevil v díle Anna a z lásky ke své ženě a tetě se vyznal v sonetu Matce.

3. října 1849 byl nalezen v bezvědomí v Baltimoru a 7. října po čtyřdenním deliriu zemřel. Později byly do jeho hrobky přeneseny ostatky jeho ženy Virginie.

PROSTŘEDÍ:

Prostředí domu v 19. století

NÁMĚT:

Smrt, strach a tajemno v kompozici s krásnem

DĚJOVÁ LINIE:

Muž (vypravěč) má horečku a vzpomíná na svou zemřelou milovanou dívku Lenoru v bolestivých myšlenkách. Čte okultistické svazky nejspíše proto, aby si ji mohl ze záhrobí přivést zpět.

O půlnoci jej však vyleká nenadálý šramot, jehož původcem je záhadný havran. Ten vlétne do milencova pokoje a začne muže uvádět do nepříjemné situace, v níž ho rozčiluje a zároveň jej děsí, neboť na vše odpovídá slovy: "Nikdy víc."
To se vystupňuje až v děsivou hrůzu, kdy se pokouší havrana vystrnadit, přestože je to zcela marné, neboť zůstává stále na stejném místě.
Tím také končí báseň.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autor chtěl nejspíše říci, že pokud se spolčíme s temnými sílami, tak se nám to ne vždy vyplatí a spíše za to budeme pykat (viz návštěva dotěrného havrana).

MOTIVY:

Tajemno, okultismus, bolest, šílenství

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Veršovaná skladba, personifikace, alegorie

Děj

Jedné zimní noci vzpomíná hlavní hrdina - básník na svou mrtvou milenku Lenoru, snaží se soustředit na čtení a v knize najít útěchu před chmurnými myšlenkami. O půlnoci uslyší zaklepání, za dveřmi nikdo není, a tak otevře okno, dovnitř vletí černý havran, básník se posadí proti němu a začne s ním rozmlouvat, v havranovi vidí jakéhosi proroka. Ptá se jej, zda nalezne klid, zda spatří ještě někdy svou milou, zda se sejdou byť po smrti, zda pomine jeho smutek a havran mu odpoví vždy stejně - nevermore (už víckrát ne, nikdy více). V rozčilení se havrana snaží odehnat, i když ví, že bolest, kterou si sám způsobil otázkami, poslat pryč stejně nemůže

Hlavní postavy

osamělý muž - je to sám básník, jenž se stylizuje do role nešťastného, zoufalého a nemocného milence, kterému zemřela jeho milá, zabývá se pouze sám sebou, hluboce prožívá svou osobní tragédii, lásku k ženě bere jako jedinou podstatnou hodnotu života, touží po útěše, uklidnění, smíření se s bolestí, ale jeho melancholický smutek bohužel nikdy nezmizí

havran - tajemný, jeho černá barva a nevábný zjev je symbolem děsu, hrůzy, smrti a nezvratnosti věcí, jeho opakované krákání nevermore zdůrazňuje atmosféru smutku, beznaděje a sebetrýzně, dotěrný

Kompozice

• lyricko-epická báseň
• chronologicky uspořádaná
• byla napsána jako ukázka Poeho tvůrčí metody
• rozdělena do 18 slok a 108 veršů
• refrén - nevermore - na konci každé sloky
• má za úkol navodit neklid a nešťastnost života
• typické romantické prvky - kontrast snového x reálného světa, lásky x smrti

Jazyk

• ich forma
• střídají se monology (přemýšlení muže) a dialogy (rozhovor s havranem)
• objevují se metafory a symboly (havran - smrt, milenec - reálný svět)
• použití přechodníků (maje, rozjímaje)
• psáno trochejem, libozvučnost
• archaismy
• řečnické otázky

Havran byl mnohokrát přeložen do češtiny, velmi známý je překlad V. Nezvala